Železniční doprava

Železniční nostalgii děláme jako poctivé řemeslo!

14.5.2014 Praha

Železnice je pro nás posláním! Umíte si představit soupravu 851 s Bixem např. pod Ještědem? Díky fortelu a poctivosti řemesla železniční nostalgie, jak ji u nás děláme, dnes už ano. Naši profíci železnicí žijí. U nás se nechodí do zaměstnání a „padla“. Pro obor máme vášeň, železnici milujeme.

Železnice je pro nás posláním!

Umíte si představit soupravu 851 s Bixem např. pod Ještědem? Díky fortelu a poctivosti řemesla železniční nostalgie, jak ji u nás děláme, dnes už ano. Naši profíci železnicí žijí. U nás se nechodí do zaměstnání a „padla“. Pro obor máme vášeň, železnici milujeme.

Umět dnes nabídnout na trhu opravdu dobrou železniční akci mající k nostalgii blízko svoji historickou věrností, není snadné. V našich řadách dbáme na to, aby se železniční řemeslo dělalo tak, jak se sluší a patří. Železniční nostalgie a dovednosti související s jejím reálným naplňováním jsou poctivým železničářským řemeslem, které se v řadách KŽC dlouhodobě udržuje a pěstuje.

U velkých dopravců se klade logicky důraz na špičkové technologie, modernost, gastro servis, služby atp. Ovšem v železniční nostalgii záleží na empatii, zkušenostech a solidnosti konkrétních lidí konkrétních profesí, na znalostech managementu, který dává nostalgii tvář a obsah. Zkrátka záleží na řemesle železničním, které u nás naštěstí stojí na prvním místě. Proto taky nejsme na prodej, nejsme rozebraní či na pokraji ekonomického krachu.

Sázíme na provozní koncept 70.-90.let XX.století, neděláme prototypy. Vozidla neopatřujeme výrobními nátěry. Dáváme přednost kvalitě před kvantitou. Logicky to ani jinak u středně velkého dopravce nejde. Čím bychom se asi tak odlišovali od velkých, zavedených značek na trhu? My víme čím: např. pestrostí a variabilitou souprav, nabídek a nových myšlenek přetavených do kompaktních produktových balíčků. Tím vhodně doplňujeme na trhu nabídky těch velkých hráčů. Zaměřili jsme se na motoráčky a přípojné vozy k nim, čímž jsme se jasně vymezili vůči ostatním subjektům. Nefušujeme do řemesla párařům, muzejníkům, sběratelům nebo provozovatelům úzkokolejek či průmyslových drah. Tím nejsme nikomu konkurencí.

Díky snahám o popularizace železniční nostalgie jako samostatného suboboru železnice, se dosáhlo toho, že veřejnost (laická i ta odborná) bere nově tento obor vážně. Tím mu vracíme kus důstojnosti, která mu byla v uplynulých letech odebrána zejména tím, že historické vlaky jezdily nepravidelně, byly složeny z různých šrotů, které kde kdo dal do kupy a nebo vedl vlaky s velkým zpožděním bez informovanosti cestujících. Stejně tak jsou známy aktivity mnohých zástupců tzv. spolků, kteří dnes už třeba ani neexistují a zanikly, jak při jednání s regulačními a dozorovými úřady na železnici vyvolaly dojem, že nostalgie je cosi nepatřičného a přitěžujícího, co je něco jako hračka, ale ne skutečná železnice. Takhle ten obor dělat nešlo. Dnes už je naštěstí toto pojetí překonáno.

Mají-li snahy provozovatelů výletních a nostalgických vlaků mít do budoucna nějaký hlubší smysl, je třeba, aby se zachráněná a krásná vozidla, jež jsou historicky cenná, používala rozumně, šetrně, ale zejména pravidelně, aby i marketingový účinek snah všech profesionálů, kteří železniční nostalgii fandí, byl dlouhodobě udržitelný. Každý provoz by měl být rozumně navázán na související vztahy, např. na akce regionálního, resp. neregionálního významu.

Máme za to, že někteří veřejní objednatelé kouzlo a význam pravidelně jezdících „heritage vlaků“ objevují a díky nim není budoucnost suboboru ohrožena. A to je moc dobře. vivat těm odpovědným!