Železniční doprava

6 otázek a 6 odpovědí na téma „rušení“

18.11.2011 Praha

Pondělní aktualita o šanci pro ohrožené dráhy, kterou jsme přetiskli z časopisu Moderní obec, přinesla velký ohlas, ale v korespondenci (např. na naší adrese vlaky@kzc.cz) jsme od Vás našli také řadu otázek, které nebyly v novinářském textu úplně přesně zodpovězeny. Některá témata byla sice otevřena, ale nikoliv vysvětlena. Proto jsme položili několik doplňujících otázek řediteli KŽC Doprava, Mgr. Bohumilu Augustovi. Jejich smyslem je Vás co nejpodrobněji seznámit s procesem, který probíhá okolo zastavování dopravy na mnoha regionálních drahách.

1) Ministr dopravy zastavil plány SŽDC na zrušení některých regionálních železničních tratí s tím, že by se měly raději prodat. Vítáte tento jeho krok, a pokud ano, proč a měla by společnost KŽC Doprava zájem účastnit se případných výběrových řízení na nákup tohoto majetku?

Tento krok vítáme v tom slova smyslu, že jde o krok směrem k udržení a k záchraně regionálních drah. Ty zde vznikly před více, než sto lety a není právem žádné dočasné politické reprezentace toto bohatství národa likvidovat z důvodů, že stát momentálně neumí řádně hospodařit. Co se jednou zničí, to se znovu neobnoví. To je směr, kterým se v roce 2010 vydala SŽDC. Letos jej ale pan ministr dopravy Pavel Dobeš zarazil. Prodej tratí jiným subjektům ovšem také není nic samospasitelného. Jiné subjekty budou jen těžko disponovat horentními sumami, aby si dráhu mohly za hotovost koupit. Těžko na ní budou moci vydělat činností, kterou se zabývají, tedy dopravou. Sama SŽDC získala drážní majetek poměrně nedávno darem od Českých drah. Ty jej převzaly po bývalých ČSD a ty potažmo od rakouských kkStB. A mohli bychom jít ještě hodně daleko pozpátku. Dráhy u nás píší historii a přežily mnoho politických systémů a státoprávních uspořádání. Je proto více než na místě si položit otázku, proč by měl zrovna současný stát (zastoupený organizací SŽDC) na tomto majetku spekulativně vydělávat?

2) Vidíte i některá rizika prodeje regionálních železničních tratí? Například v tom, že může jít o ryze spekulativní nákupy se záměrem následně výhodně odprodávat pozemky, budovy apod. a vlastní provozování železniční dopravy na takto nabyté trati brzy opustit? Nemělo by být na nákup těchto tratí například uvaleno věcné břemeno pro nabyvatele, že se musí zavázat po určitou dobu provozovat železniční dopravu v určitém rozsahu?

Spekulativních nákupů bych se nebál, naše společnost absolvovala v roce 2007 odkup jedné regionální dráhy včetně pozemků a budov a bylo tam ze zákona věcné břemeno. To je v pořádku. Bál bych se spíš spekulací vybraných úředníků na SŽDC, resp. MD ČR, týkajících se okolností odprodejů. Proslýchá se také, že nový nabyvatel nebude mít nárok na dotaci na provoz a údržbu. V tom případě z čeho by měl nabyvatel zajišťovat provozuschopnost dráhy? SŽDC, ta na to tučné státní prostředky rok co rok pobírá. Bohužel však místo toho, aby je investovala i do regionálních drah, tedy tam, kam má, vyvádí je jinam. Jestli to je, nebo není zneužívání účelově vázaných státních prostředků, to ať posoudí každý sám. Samozřejmě ty peníze na regionálkách chybějí. Když by došlo k tomu, že by noví nabyvatelé sáhli na dotace na provozuschopnost, jistě naopak klesne výše, určená pro SŽDC. Ta místo aby se chovala neutrálně, začíná všude kolem sebe kopat, to vidíme už teď. Navíc SŽDC dokonce dnes vědomě dává najevo, že majetek, který má od státu svěřený k řádné péči, provozovat nechce. Tak k čemu tady tu SŽDC vlastně máme?

3) Myslíte, že by se k tomuto prodeji, resp. k zájemcům o odkup, měly vyjadřovat také obce, které podél příslušných regionálních tratí leží, případně kraj, na jehož území se tyto tratě nacházejí?

Ano, obce by se vyjadřovat měly. Měly by vědět, že existují dopravní firmy jako je např. naše KŽC Doprava, které umějí dráhy profesionálně zachránit před apokalyptickými scénáři a následně je i provozovat. Bez účasti obcí a jejich zájmu by však úsilí naší společnosti postrádalo smysl. Podívejte se, např. v roce 2010 rozpoutali vybraní vyšší úředníci SŽDC válku o rušení tratí. Drážní úřad šel SŽDC zpočátku vstříc tím, že ve správních řízeních k zastavení provozu drážní dopravy se stanoviska obcí opomíjela. Ředitel Drážního úřadu se pravděpodobně bál, že by neprosadil zájem SŽDC, když by se v řízeních stanoviska obcí uznávala. Přitom bylo velmi podivné, že v některých správních řízeních se stanoviska obcí k zastavování drážní dopravy připouštěla. V jiných však nikoli. Teprve odvolací orgán (ministerstvo dopravy) v tom udělal pořádek, když jasně řekl, že Drážní úřad chyboval, když obce k řízením nepřipustil. Z těchto chyb se dnes, doufám, Drážní úřad už poučil a bude další, mnohdy zbytečná správní řízení ve věci zastavování drážní dopravy s obcemi projednávat tak, jako i se všemi ostatními účastníky řízení, kteří mají podle zákona o drahách „vztah k dráze“. V roce 2011 rozpoutala SŽDC nejnovější hit, který nazvěme „plošné rušení zastávek a stanic na železnici“. Tomu se budou muset obce opět umět bránit. Přitom někteří jejich starostové často ani nevědí, co se kolem nich děje a je jen otázkou, jestli mají vůbec zájem to vědět. Při našich jednáních s veřejnou správou často zjišťujeme, že starostové měst a obcí vůbec netuší, odkud přijde ve věci železnice další „rána“.

4) Pokud by Vaše společnost některou z těchto tratí koupila, počítal byste s příspěvkem od státu na financování osobní železniční dopravy formou účelové dotace, která by k Vám ze zákona náležela ze SFDI?

Naše společnost, koupí-li nějaké tratě, tak jen tam, kde je i zájem obcí a měst, obecně veřejného sektoru. A to ruku v ruce s nimi. Nákup trati v praxi znamená vytvoření záporného účetního majetku. Proto bych se moc přimlouval za prodeje nechtěných tratí za symbolické částky, protože i tak jde o břímě záporného účetního majetku na straně starosti a péče o její provozuschopnost. Vždy jde o statisícové až milionové ztráty ročně. Dráhy se nedají kupovat za účelem vytváření nějakého zisku. To bychom museli dráhu koupit proto, abychom rozebrali kolejnice, ty prodali do šrotu a pozemky nabídli např. obchodním řetězcům. A kde je pak smysl vlastního provozování drážní dopravy na provozuschopné dráze? KŽC Doprava do toho dává srdce a trochu víc hledí do budoucnosti. Suplujeme často chybějící společenskou odpovědnost institucí, státem zřízených právě za tímto účelem. Mimo jiné tedy proto, aby zde uchovaly a rozvíjely naší železniční síť. Aby jí podporovaly, prosazovaly a propagovaly proti všem jejím nepřátelům.

5) Měl by podle Vašeho názoru stát – v případě že skutečně prodá regionální tratě, u nichž se původně počítalo se zrušením – úměrně tomu snížit i svůj celkový příspěvek na financování železniční osobní dopravy krajům?

To není správně položená otázka. Příspěvek státu krajům je příspěvkem na provozování drážní dopravy (ježdění vlaků pro lidi), nikoli příspěvkem na provozuschopnost dráhy (údržbu a opravy trati). Na provozuschopnost dráhy dává příspěvky ze zákona Státní fond dopravní infrastruktury (SFDI). Dnes je pobírají, pokud vím, SŽDC, JHMD a Sdružení obcí železnice Desná. Cítíme, že se dere na povrch při různých jednáních snaha vytlačit ze systému malé provozovatele a vše nechat velkému SŽDC. KŽC Doprava je také vlastníkem a provozovatelem dráhy: Je to trať z České Kamenice do Kamenického Šenova, ovšem na příspěvek nárok nemáme. Dvojí metr na stejnou věc není ale v naší zemi nic neobvyklého.

6) Chtěl byste k této problematice uvést ještě něco na závěr?

KŽC Doprava je vhodnou alternativou pro obce a města při řešení „jejich železnice“ u nich doma. Umíme vstoupit jako právnická osoba s odbornou kvalifikací jak do legislativního procesu „záchrany dráhy“, tak následně do procesu jejího provozování, tak i do následného „provozování drážní dopravy“. Teprve to je vlastní ježdění vlaků. Na sedmi místech v České republice se nám to už v nedávné minulosti podařilo. Nejsme tolik vidět a tolik slyšet, jako jiné subjekty na poli železnice, nejsme příliš medializováni, ale fungujeme poctivě a věrně od roku 2006 a myslím, že výsledky jsou za námi čím dál víc vidět.