Železniční doprava

Víkend s motoráčkem se povedl

9.5.2011 Broumov

Další kamínek v mozaice tradičních Víkendů s motoráčkem Klubu železničních cestovatelů je definitivně uložen na své místo v historii. Připomeňme, že Víkendy s motoráčkem jsou dvou nebo třídenní putování vlastním kolejovým vozidlem po tratích a vlečkách železniční sítě ČR nebo i za jejími hranicemi. Jsou spojené s návštěvami a prohlídkami historických, technických a kulturních pamětihodností, pěší turistikou či třeba exkurzemi v nějakém malém pivovaru. Tentokrát šlo už o 108. setkání toho druhu a jeho program byl doslova našlapaný.

Akce byla třídenní. Začínalo se v sobotu ráno v Lysé nad Labem a končilo tamtéž v pondělí odpoledne. Účastníků z řad členů i nečlenů KŽC bylo nakonec 27 a tak se ekonomika jízdy udržela v černých číslech. Vlak byl tvořen sólo historickým motorovým vozem M 262.1183, který KŽC před pár dny za nemalou částku vykoupil ze stavu ČD a.s., PJ Šumperk, kde byl od prosince již odstaven z provozu. Motorák má tím pádem jisté, že nebude z důvodu fyzické i morální zastaralosti likvidován, což mu zatím reálně hrozilo.

Předmětem cestovatelského zájmu se tentokrát stala chráněná krajinná oblast broumovského výběžku, která tvoří předěl mezi Krkonošemi na západě a Orlickými horami na východě. V tomto kraji panuje dodnes poklid a jeho návštěva byla balzámem na duši pro každého, kdo je přesycen ruchem velkoměsta a jeho okolí. Kolejová síť je zde poměrně hustá a všestranně zajímavá. Náš vlak se z Lysé nad Labem vydal přes Všetaty do Mladé Boleslavi a dál do Libuně, kde si zahrál na Boleslavský motoráček, který v sestavě M 262.1117+Bixovna zmíněný úsek projel následující den po nás.

Ještě před Libuní na nás čekala první historická zajímavost a to návštěva barokního zámku Humprecht v Sobotce. Tento lovecký zámeček, který často opěvovali i básníci, je zajímavý svojí nezaměnitelnou architekturou i citlivě renovovanými interiéry. Počasí bylo v sobotu nádherné a pobyt v Sobotce byl navíc zpestřen setkáním s motoráčkem M 131.1081, který měl namířeno taktéž směr Libuň, ale cca hodinu před námi. Mezi Sobotkou a Lomnicí nad Popekou je krajina kolem trati opravdu nádherná a jelikož už bylo docela teplo, všichni se kochali výhledy z oken. Na mnoha místech jsme křižovali s pravidelnými vlaky a tak na nádražích zbývalo i trochu času na obhlídku místních zajímavostí a nějaké to focení.

Stará Paka v sobotu zklamala svým zavřeným nádražním kioskem, ale jelikož pobyt zde byl delší, někteří cestující jej využili k posilnění v cca 500m vzdálené restauraci s točeným Novopackým pivem. Martinice v Krkonoších se zase představily v plné kráse díky svým neuvěřitelně zachovalým mechanickým návěstidlům. Tomu jsme neodolali a realizovali jsme hned dvě fotozastávky. Jízda dvaašedesátkou „podkrkonošskou magistrálou“ do Trutnova byl opět zážitek jak pro nás uvnitř, tak pro vnější pozorovatele. Vysoko nad námi se tyčila Černá hora, v jejichž průsecích byl na dálku pořád vidět sníh. Však také i přes sluneční svit přicházel stále od hor chladný, svěží vánek.

Za Trutnovem nás opět čekal neželezniční moment, tentokrát turistického zaměření v podobě projití Teplicko-Adršpašských skal. I zde se ve stinných místech nacházely zbytky sněhu, přestože jaro je v plném proudu. Součástí programu byla i plavba pramicí po zdejším skalním jezírku, nacházejícím se ve skalách vysoko nad vodopádem. Podnětné bylo i poznání zdejšího humoristicky založeného převozníka. Na zastávce Adršpach byl náš zvláštní vlak odstaven na jinak nepoužívanou manipulační kolej vedle skladiště, aby mohl křižovat se zdejšími Regionovami. Pak už jsme se jen přemístili do nedalekých Teplic nad Metují, které se až do pondělí staly naší ubytovací základnou.

Nedělní program obsahoval lahůdky, které potěšily pravé železniční cestovatele a projížděče a také historiky a ctitele poctivě vařeného zlatavého moku. Na pořadu bylo totiž mimo jiné vzácné projetí kolejové spojky mimo žst. Meziměstí a jízda toho času opuštěnou tratí Broumov – Otovice zastávka. Tyto momenty patřily k vrcholům celé akce. Nejen na konci v Otovicích, ale i na dalších místech trati jsme zorganizovali četné fotozastávky. Úsek bývalé dráhy z Otovic až ke státní hranici s Polskem jsme si dokonce prošli pěšky. Nacházeli jsme zde řadu pozůstatků po mizejícím drážním tělese a jelikož mnoho z účastníků naší akce má hluboké znalosti o železničním provozu minulosti, tak přišel i čas na zavzpomínání na staré časy v širších souvislostech.

Po ukončení turistiky jsme se naobědvali v Broumově a odpolední čas jsme využili k prohlídce zdejšího monumentálního Benediktinského kláštera. Broumovský klášter je dnes pro svoji architektonickou a kulturní hodnotu zapsán v seznamu národních kulturních památek České republiky. Vznik tohoto mohutného církevního komplexu se datuje už do 13. století, kdy český král Přemysl Otakar I. v roce 1213 daroval celý broumovský výběžek břevnovským benediktinům. Po roce 1322 bylo v Broumově založeno benediktinské probošství a původní tvrz se začala definitivně přeměňovat v klášter. Gotický klášterní kostel je zasvěcený sv. Vojtěchovi. Po roce 1990 byl celý areál kláštera navrácen řádu svatého Benedikta.

Zajímavostí kláštera je i velký pivovar, který si mniši postupně vybudovali, ale který díky svému z požárního hlediska ne zrovna zajištěnému provozu způsoboval ve městě opakované požáry. Proto se začátkem 18. století mniši rozhodli, že výrobu piva z centra přemístí o pár stovek metrů dál, do nedaleké městské čtvrti Olivětín. Tam se také zlatavý mok vaří dodnes a tak je Broumovský pivovar momentálně naším nejstarším průmyslovým pivovarem. Jeho kvality jsme měli tu čest ohodnotit při naší exkurzi i osobně. Její průběh byl zcela oddychový a účastníci naší neobvyklé akce zde absolvovali opravdu nevšední prožitky. Po prohlídce výrobních prostor jsme shlédli zdejší citlivě vybudované pivovarské muzeum a poté nám byl ve společenské místnosti o pivovaru promítnut i film. Mezitím jsme vypili jeden soudek nefiltrované světlé dvanáctky, který se nacházel zrovna poblíž. Zlatý hřeb však teprve přicházel a týkal se systematické degustace všech zdejších velice ušlechtilých speciálů. Tím došlo k uspokojení i těch nejnáročnějších parametrů akcí tohoto druhu a na to jsou naši účastníci vždy velmi citliví. Naše velké poděkování patří panu Noskovi, spolumajiteli pivovaru, který se o nás fantasticky staral. Následná jízda přímým pravidelným vlakem z Olivětína 6 stanic k ubytování do Teplic nad Metují pak uběhla velice rychle a lidé ten den usínali s pocity naplnění z bohatých zážitků.

Pondělní programová nabídka se skládala opět především z projíždění. Jedna malá zajímavost se konala hned na začátku: Z důvodu brzkého zahájení dopolední výluky v úseku Václavice – Opočno, byl náš historický vlak spojen s pravidelným vlakem Sp 1745 ČD tvořeným jednotkou 814+914. Náš loďák byl na čele a jednotku bez problému na daném úseku utáhl. Přitom ještě zastavoval na vybraných zastávkách. Z Opočna jsme zajeli shodit rez z koleje tříkilometrové vlečky do cukrovaru České Meziříčí včetně fotozastávky u vrat cukrovaru a posléze se vydali na výlet na opačnou stranu, po skomírající lokálce do malebného města na úpatí Orlických hor, Dobrušky.

Následoval přejezd přes Týniště nad Orlicí a hradecký železniční uzel do Smiřic, kde na nás čekala další, netrpělivě očekávaná atrakce, průjezd tratí bez pravidelné osobní dopravy v úseku Smiřice – Hněvčeves. I zde jsme si dopřáli hojnosti fotozastávek a za krásného počasí se na opuštěné lokálce dařily pěkné snímky úplně samy. Po celou dobu naší akce jsme jeli vždy na čas ale nyní jsme díky starostem, které nám trochu dělal náš kapající chladič, propásli v Hněvčevsi předepsaný čas odjezdu a museli čekat skoro hodinu na další „dírku“ v taktu, abychom se protáhli do Ostroměře. To se povedlo a shodou okolností se v Nymburce nakonec podařilo stáhnout zpoždění na nulu. Zážitkově našlapaná akce skončila v Lysé nad Labem a řada lidí byla dojata z loučení s motoráčkem a s dobrou partou, která se na něm utvořila.