Železniční doprava

Braňme se aktivně rušení tratí!

19.11.2010 Praha

Málokdo z lidí, kteří se víc zajímají o dění na železnici, asi přehlédl, jak vypjatá situace kolem rušení regionálních tratí na území České republiky v těchto dnech nastala. Ministerstvo dopravy na podnět SŽDC totiž v tichosti a nenápadně zahájilo správní řízení na rušení přibližně 15 železničních tratí a to právě v době regionálních voleb.

Přesně v této době už totiž většina obcí neměla dostatečně funkční statutární orgány, aby byly schopny promptně a kvalifikovaně reagovat prostřednictvím svých vyjádření na různé výzvy Drážního úřadu a Ministerstva dopravy ČR. Správní řízení na rušení tratí má být obcím zasíláno datovými schránkami a pro ostatní je vyvěšováno na úřední desce Ministerstva dopravy ČR. To znamená opět pouze elektronicky. A v tom je zakopaný pes: jestli obce něco dostaly - a i to je otázka, tak rozhodně nebyly v době voleb ve stavu optimálně reagovat. To je bohužel praxe, to se žádným zákonem ani nařízením ošetřit nedá. Ostatní účastníci řízení zase o veřejné vyhlášce, týkající se vlastního rušení, do poslední chvíle neměli ani ponětí, neboť elektronická „úřední deska“ Ministerstva dopravy je pro většinu návštěvníků dobře utajena v hlubší části webu. Kdo o ní předem neví, ten ji jen těžko sám objeví.

Správní řízení na rušení tratí má lhůtu pouhých 10 dnů. Podmínkou pro obce je, že se jich předmětné řízení musí týkat. Tzn., že dojde k dotčení jejich „oprávněných zájmů“. Obcím mělo být oznámení o zahájení správního řízení zasláno prostřednictvím datové schránky, neboť jsou účastníky řízení „1. kategorie". Některé obce ale skutečně tvrdí, že oznámení neobdržely. Účastníci řízení „2. kategorie", jimiž jsou např. i železniční dopravci, byli o zahájení správního řízení vyrozuměni pasivním způsobem, tedy pouze vyvěšením veřejné vyhlášky na elektronické formě úřední desky MDČR.

Není třeba zdůrazňovat, že uzavírání tratí má bezprostřední vliv na potenciální pestrost rostoucího segmentu nostalgické železniční dopravy, po které je stále stoupající poptávka a která by do budoucna měla na mnoha tratích převzít jedinou možnou záruku jejich záchrany. Nostalgie by měla v následujících letech znamenat přínos i k obnovení perspektiv oživení odlehlých regionů a přírodně zajímavých částí republiky ve spojení s turistickým ruchem. Ten může přinést zpětné oživení zejména právě do oněch odlehlých, či pohraničních oblastí, pro které likvidace lokální trati může znamenat další důvod k pádu do izolace od zbytku země. Je to také jasná situace a imperativ, kdy subjektům zabývajícím se tímto druhem podnikání je do budoucna cílevědomě, zcela zbytečně a naprosto nesmyslně podvazován rozvoj podle jejich vlastních představ a ideálů.

Jediné železniční subjekty (jedná se vesměs o zavedené subjekty a zpravidla současně i dopravce), které se webovými nástrahami ze strany orgánů omezovatelů či rušitelů včas prokousaly a ke správnímu řízení se začaly aktivně vyjadřovat, jsou ČD, ČDC, JHMD, MBM, KHKD a KŽC Doprava. Ti ovšem zůstali ve své snaze osamoceni a nikdo jiný z bohatého železničně nostalgického spektra v ČR se k nim nepřidal. Jedině těchto šest subjektů začalo věci iniciativně řešit, případně rušení drah konkrétně blokovat jako nezákonné a hájit tím zájem všech v Nostalgii. Výsledně tedy i těch, kteří se o to nezajímají, jsou pasivní a tím se dobrovolně připravují o možnost přispět k ovlivnění situace. Nezákonnost rušících aktivit je důsledně opřena o porušování mnoha ustanovení Zákona o drahách a souvisejících právních předpisů, čímž pádem existují relevantní důvody se jim vzepřít.

Vyjma šesti výše jmenovaných subjektů existuje na nebi české železniční nostalgie bezpočet subjektů, které zatím bohužel nehnuly pro záchranu regionálních tratí ani prstem a přesto, že už se o tom mluví řadu týdnů. Asi je jim to jedno, respektive malebné lokálky jim za to zřejmě nestojí. V těžkých chvílích se v tichosti skrývají ve svých výtopnách a mlčí. Soudě dle nulové angažovanosti není známo, jaké postoje mají v Zubrnicích, Zlonicích, Čerčanech, na Zlíchově, Plzni, Jaroměři, Krnově, Rokycanech, Rokytnici, Turnově, Teplicích, Opavě, Valašském Meziříží, Ostravě, Českých Budějovicích, Mladé Boleslavi, Chebu, Sokolově, Frýdlantu, Tanvaldu, Letohradu, Chornici, Pardubicích, Brně, Opavě, Volarech, Vimperku, Děčíně a na dalších místech zasvěcených železniční nostalgii.

Tyto subjekty nyní tedy zůstávají pasivní a boj o nevytrhání lokálek tak závisí na bedrech pouhopouhé šestice zodpovědných. Jde o to, že právě nyní je čas na statečnost a vyjádření vlastního názoru na zachování součástí železničních tradic. Bude to se týkat všech, takže nejen všech spolků, ale i cestujících v jejich vlacích, občanů obcí a nadšenců z řad veřejnosti, kteří se okolo oněch spolků a drah pohybují, na různých diskusních fórech je podporují, nicméně si neuvědomují, že jejich platonické verbální aktivity ohledně rušení tratí vůbec ničemu nepomáhají. Pokud se v pasivitě utopené subjekty neprobudí a nepřidají se, tak české železnici poskytnou opravdu medvědí službu. Nechce se věřit, že si neuvědomují, že v jednotě je síla a že v hodině H upřednostňují pohodlí spojené se svými lokálními zájmy nad zájmy celku.