Železniční doprava

České lokálky a neexistující dopravní politika i v roce 2013

27.5.2013 Praha

Existuje dopravní politika státu v oblasti regionálních drah nebo neexistuje? „Lokálky“, jak se často regionálním drahám mezi lidmi říká, jsou bohužel již více než 50 let chtě nechtě tak nějak odsouzeny na okraj zájmu společnosti, přitom ve většině částí naší země plní nezanedbatelnou úlohu a dotváří síťový efekt naší železnice jako celku. A to nemám na mysli jen okrajové lokální tratě, ale ve velké míře i tratě celoregionálního významu. Proč jsou tzv. „na chvostu“? Bohužel často za to může jejich úmyslná totální podinvestovanost trvající již mnohá desetiletí.

Lokálka může být živou tepnou regionu. To ale znamená, že žije, tzn. existuje dopravní politika, která s ní počítá a v rámci možností se tato dráha trvale přizpůsobuje potřebám cestujících a příp. v průmyslových oblastech i nákladních dopravců. Představte si situaci - kdyby stát a kraje by stejným způsobem přistupovali k regionálním silničním komunikacím, tak by místo asfaltu byla na nich jen šotolina, šířka komunikace by byla sotva na jeden osobní automobil, místo propustků a mostků dřevěné lávky z kulatiny s označníkem max. 10 km/h. a místo dopravních značek dřevěné poloshnilé kolíky pamatující div ne dobu Franze Josefa. To by asi byl společenský křik a tlak odpovědných politiků na realizaci nevratných investic do těchto silničních komunikací ve veřejném zájmu, že!

Vraťme se zpátky k regionální železnici – pro jejich udržitelnost je i naprostému laikovi zcela zřejmé, že někde by bylo potřeba zvýšit traťovou rychlost alespoň na 70 km/h, někde dobudovat přiblížení nebo protažení dráhy blíž k obci nebo městu, u větších sídel zřídit návaznou mikrobusovou dopravu pro podporu síťového efektu, udržet taktovost a přípojové vazby v rámci jízdního řádu, ze strany dopravce dynamizovat výši jízdného v závislosti na aktuální denní nebo sezónní poptávce, poplatek za použití dráhy dynamizovat podle stavu trati a její propustnosti, podpořit turistickou pravidelnou i nepravidelnou dopravu s provázaností na aktivity turistických spolků, na delších úsecích zvyšovat propustnost trati např. automatickými hradly či obsazením dopraven aspoň výpravčími či nevytrháváním tzv. zbytečných kolejí a také tím pak elimininovat zbytečná zpoždění vlaků, zabezpečit přejezdy a spousta dalších věcí, které by při systematickém rozvoji a trvalé udržitelné péči ani nevyžadovaly nějaké obrovské jednorázové investice, tedy argument zaznívající občas z úst politiků. Samozřejmě, čím více a čím déle nechám něco zchátrat, tak tím větší investice to pak logicky vyžaduje.

Boj o zakonzervovanost regionálních tratí a udržení stavu z 19. století je tak trochu už zoufalým a nekonečným bojem před likvidací po desetiletích cílené podudržovanosti a jedná se tedy pak už spíše o muzeální činnost, než o každodenní živou infrastrukturní součást naší cenné železniční sítě. Zkrátka - chybí mi u lokálek už několik desetiletí zájem státu i celé společnosti o jejich trvalý rozvoj a atraktivitu – a to bohužel i u těch, která spojují i větší obce a města, navazují na frekventované páteřní železniční tratě a kde jejich dopravní potenciál minimálně pro osobní dopravu opravdu je „cítit ve vzduchu“. Namísto toho – neustále se rozšiřující a půdu zabírající silniční pásy a náročná modernizace nezpoplatněných silnic, desítky souběžných autobusů a moře kamiónů,… tak vypadá zatím ona neexistující dopravní politika v praxi.

Není nezajímavé všimnout si snahy některých dopravců o návoz cestujících svými autobusy k vlakům z měst ležících mimo hlavní tratě, neboť zoufalý stav regionálních tratí, které mají samy návoz a „frekvenční napájení“ hlavních tratí logisticky podporovat, má spíše než podporující, tak v drtivé většině případů výrazně zpomalující a negující efekt celého dopravního toku. Představte si povodí velké řeky, kdy se rozhodnete, že vodu z většiny drobných přítoků postupně utlumíte a svedete do jiného rozvodí. Kolik asi bude potom vody v hlavním korytu řeky?

Dočkáme se někdy ucelené rozvojové dopravní politiky státu a krajů skrytě, v poslední době i dokonce veřejně nezatracující většinu českých a moravských regionálních tratí?