Železniční doprava

Quo vadis, SŽDC?

1.2.2012 Praha

V posledním čísle (3/2012) odborného periodika Dopravní noviny je v rubrice Názor otištěn článek Mgr. Bohumila Augusty s podtitulkem „Je úspora peněz skutečným důvodem rušení tratí?“. Článek se zaměřuje na velice ožehavý problém, který nyní trápí celou českou železnici. Přinášíme Vám jej v nezkrácené podobě i zde, na webových stránkách KŽC. Materiál se retrospektivním způsobem vrací k tomu, co se v oblasti omezování železniční dopravy na lokálních tratích stalo za poslední zhruba rok a půl, a zvlášť se zaměřuje na sledování úlohy organizace SŽDC.

V roce 2010 nová vláda České republiky rozhodla, že vzhledem k panující ekonomické situaci je potřeba začít výrazně šetřit, protože by nebylo dobré nenásledovat osud Řecka. Šetří se tedy ve všech oborech a pochopitelně také v dopravě. Omezila se investiční výstavba i obnova dopravní infrastruktury, a to jak silniční, tak především železniční. Tak už to v naší zemi v poslední době bohužel obvykle bývá. Velká část soukromého i veřejného sektoru si musela utáhnout opasky a začít hospodařit s výrazně menším objemem finančních prostředků. Řada subjektů hospodářské sféry se začala potýkat s velkými obtížemi, objemy zakázek zejména ve státním sektoru se výrazně ztenčily.

Státní organizace Správa železniční dopravní cesty (SŽDC), která je financována přímo nebo nepřímo ze státních peněz, a tím tedy z peněz nás všech daňových poplatníků, najednou musela začít šetřit také. V následujících řádcích si dovolím rekapitulovat významné momenty, které se v kauze, zvané lidově jako „rušení tratí“, za uplynulé období udály: Předchozí ministr dopravy Bárta rozhodl, že velká část úspor na železnici bude spočívat ve výrazném omezení nákladů na zachování stávající sítě železničních tratí. SŽDC musela vybrat nejméně využívané dráhy a traťové úseky, u kterých by se mohlo uvažovat o jejich zrušení a postupném vytrhání. Brzy byly vybrány následující dráhy:

Bošice- Bečváry, Čelákovice – Mochov, Račiněves – Libochovice, Bruntál – Malá Morávka, Čejč – Uhřice u Kyjova, Čížkovice – Obrnice, Moravské Budějovice – Jemnice, Aš – Selb, Loket předměstí – Krásný Jez, Kadaň – Kaštice, včetně větve do Kadaňského Rohozce, Dobronín – Polná, Kojetín – Tovačov, Hrušovany nad Jevišovkou – Hevlín, Kralovice – Mladotice, Královec – Žacléř, Hněvčeves – Smiřice a Broumov – Otovice zast., Bakov nad Jizerou – Dolní Bousov – Kopidlno, Vranovice – Pohořelice, Protivec – Bochov, Litovel předměstí – Mladeč, Dívčice – Netolice, Oldřichov u Duchcova – Duchcov st.n. a Oldřichov u Duchcova – Děčín.

Šlo o tratě, kde majoritní dopravce ČD, a.s. nezískal objednávku na dopravní výkony. Na scéně se ale objevili jiní, menší dopravci, např. KŽC Doprava (KŽCD) nebo JHMD , kteří objednávku získali, protože přišli s jiným, odlišným konceptem. Následným rozjetím správních řízení na popud SŽDC došlo k významnému a opakovanému porušování Zákona o drahách v mnoha jeho ustanoveních. To nakonec několikrát potvrdil i nejvyšší odvolací orgán Ministerstva dopravy ČR (MD). Pochybení zpočátku toleroval i Drážní úřad (DÚ). Vypadalo to, že jeho vedení má tendenci nechat řádění SŽDC volný průběh, a SŽDC zase spoléhala na pohodlí, pramenící z netečnosti a nezájmu veřejné ruky (obcí, měst, krajů a občanských sdružení, hájících veřejné zájmy), i menších dopravců a veřejného mínění. Např. na poradě SŽDC ve věci žádostí o kapacity dráhy 2010/2011 byli dopravci nuceni podepisovat různé zápisy, z nichž by účelově vyplynulo, že se vzdávají požadavku na přidělení kapacity dráhy. Ne všichni dopravci se ale nechali zastrašit protiprávními názory a konáním této státní instituce. KŽCD nepodlehla a žádný zápis o tom, že se čehokoliv vzdává, nikdy nepodepsala. Jak bylo vůbec možné, že si jeden z pilířů české železnice, SŽDC, mohl takovou dobu dělat téměř co chtěl?

SŽDC podala na podzim roku 2010 u zmíněných tratí na DÚ návrh na zastavení drážní dopravy a omezení provozování dráhy z důvodu takzvané úspory vynakládaných finančních prostředků. Obratem se nabízí úvaha, jestli je úspora financí skutečným důvodem k tomuto kroku. Ten se může skrývat i někde jinde a může být poměrně nečekaný. Může jím být celková finanční nezpůsobilost SŽDC na provozování drah. Dokonce i MD se vyjádřilo, že úspora finančních prostředků sama o sobě není důvodem pro plenění železniční sítě, které se už začalo rýsovat. Plán SŽDC však byl vidět od začátku: vykázat úspory, ale část z nich spotřebovat jinde - dle vlastního rozhodnutí.

Když se podíváme na stav ohrožených lokálek, tak si uvědomíme reálný rozpor: Prostředky se na lokálky sice úspěšně čerpají a vykazují, jenže místo aby končily v regionálních drahách, končí v rámci rozpočtu SŽDC pravděpodobně v úplně jiných kapitolách. Možná jsou to podivně intenzivně prosazované betonové protihlukové stěny podél moderních, „tichých“ svršků, možná další nepraktické a nevkusné přestavby nádražní infrastruktury na koridorech, ze které se tak pomalu, ale jistě stávají „mrtvá nádraží“. Bezcitnost ke kultuře, k historii a k národní tradici je zde očividně dávána na obdiv coby jakýsi novodobý druh úspěchu! Jedním z čítankových smutných příkladů arogance moci je známá kauza železniční stanice Ústí nad Orlicí.

SŽDC dostává na každou dráhu dotace od SFDI (Státního fondu dopravní infrastruktury). Můžeme se proto úspěšně domnívat, že ideální situace by pro ní vznikla, kdyby se fyzicky o některé ze svěřených kilometrů tratí nemusela vůbec starat, ale přitom celkový objem prostředků ze SFDI by jí zůstal zachován. Všichni bychom jistě uměli uvažovat podobným, triviálním způsobem, kdybychom měli tu moc a zároveň otrlost. Ale při té zodpovědnosti za budoucnost českých kolejí by nás to ani ve snu nenapadlo realizovat!

Hypotetická úspora nákladů na tratích, kde se má zastavit doprava, bude zcela zanedbatelná. Zákon o dráhách platí i zde a SŽDC jako vlastník dráhy musí plnit své složité vlastnické povinnosti tak, jako kdokoliv jiný. Je tedy otázkou, co za tím stojí? Druhou otázkou pak je, zda SŽDC, coby provozovatel dráhy, je vůbec schopna ekonomicky zajistit provozování drah, pokud sama v různých správních řízeních opakovaně poukazuje na své finanční problémy. Jestliže tedy nemá SŽDC dostatek finančních prostředků na provozování kompletní svěřené sítě tratí, vzniká podezření, že takový provozovatel není k provozování dráhy finančně způsobilý.

Téměř současně s podáním žádostí k DÚ, byly institucí SŽDC podány i návrhy na zrušení dráhy k MD na většinu výše jmenovaných tratí. Možná se ptáte, proč mají probíhat dvě souběžná řízení, když stačí zrušit dráhu. Odpověď zní, že nejdříve je nutné zastavit drážní dopravu, aby teprve tím vznikl argument, že se může zrušit dráha. Dokráčet k tomuto, pro SŽDC dnes bohužel asi cílovému stavu, je z jejího hlediska dlouhodobý a systematický proces. Chronická podudržovanost lokálních tratí má za následek přemnožené pomalé jízdy, následuje nespokojenost cestujících, a tím se vytvářejí nesprávné argumenty pro zrušení celé drážní dopravy. Zde spočívají prameny občas zmiňované nekonkurenceschopnosti lokální železnice vůči ostatním druhům dopravy. Toto je princip zmíněného procesu a jeho neuralgický bod. Zamýšlí se snad nějaký kraj nebo ŘSD nad tím, že by díky nevykonávané, nebo nedostatečně vykonávané údržbě zrušil silnice III. třídy, po kterých jezdí málo aut...?

První vrásky SŽDC však přinesl Středočeský kraj. Ten si loni na poslední chvíli objednal dopravu na trati 063 v úseku Bakov nad Jizerou – Dolní Bousov. Tato středočeská lokálka se tímto krokem jako první zachránila před možným řízením o jejím zrušení. SŽDC poté neuspěla u DÚ ani se zastavením drážní dopravy na tratích Bošice - Bečváry, Čelákovice – Mochov, Račiněves – Libochovice, Čížkovice – Obrnice, Moravské Budějovice – Jemnice, Kadaň – Kaštice, Dobronín – Polná, Královec – Žacléř, Hněvčeves – Smiřice, Broumov – Otovice zast. a Dolní Bousov – Kopidlno. „Drážní úřad totiž může rozhodnout o zastavení drážní dopravy pouze tehdy, pokud není zájem dopravců o provozování drážní dopravy a pokud zanikla přepravní potřeba na dráze“….říká Zákon o drahách. KŽC Doprava zpočátku tyto dráhy zachraňovala téměř sama, a to jednoduše tak, že si objednala vlaky. Postupně se k ní přidávaly jednotlivé obce, místní sdružení a ostatní dopravci. Drážní úřad jako nezávislý správní orgán rozhodl v neprospěch SŽDC a ve prospěch dopravců, měst a obcí! Rozhodl správně v souladu se zákonem, kterým se musí bezpodmínečně řídit a jehož naplňování všemi subjekty dokonce sám dozoruje.

Bohužel někteří vedoucí zaměstnanci SŽDC nechtěli připustit svojí porážku a místo, aby ji chlapsky uznali, začali opět hnát svojí organizaci na tenký led kličkování za hranou zákona, blokováním prakticky čehokoliv. SŽDC začala podávat neustále opakovaná odvolání k Ministerstvu dopravy. Tím způsobila zavalení všech institucí papíry, správními řízeními a zdržování všech od smysluplné lidské práce. Vyvolala tím proces nehospodárného nakládání s veřejnými zdroji (mzdy, zaměstnanci, papíry, zmrhaná energie, atp.). MD rozhodlo v odvolacím řízení neutrálně. Pro formální pochybení v průběhu správních řízení vrátilo jednotlivá řízení k novému projednání na DÚ. SŽDC však utrpěla porážku na tratích Dívčice – Netolice a Dolní Bousov – Kopidlno. Na těchto dráhách nakonec nebyla drážní doprava zastavena!

Drážní úřad již ve druhém kole opakovaně zamítnul žádosti SŽDC pro tratě Bošice – Bečváry a Čelákovice – Mochov. Tím opakovaně rozhodl, že žádosti nelze v souladu s platnou legislativou vyhovět. Velký podíl na tomto neúspěchu SŽDC má opět KŽCD, protože ve spolupráci s obcemi, Středočeským krajem, ROPIDem a dalšími, na těchto dvou tratích provozuje osobní dopravu. Uvidíme, jak se k novému rozhodnutí postaví SŽDC. Ta uspěla opakovaně u Drážního úřadu se zastavením drážní dopravy pouze na tratích Loket předměstí – Krásný Jez, Aš – Selb a Mladotice – Kralovice. U těchto tratí je nutné konstatovat, že nezájem dopravy je dán především katastrofálním technickým stavem svršku. Karlovarský kraj se proti zastavení drážní dopravy jak na trati z Aše do Selbu, tak z Lokte do Krásného Jezu opakovaně odvolal.

KŽCD se ve všech řízeních, kdy nebyl zájem jiného dopravce, aktivně negativně vyjadřovala. Velký dík na tomto místě patří i jednotlivým spolupracujícím obcím na těchto tratích a dalším sdružením. KŽCD se snaží hájit zájmy těchto obcí a sdružení právě objednáváním dopravy na každé dotčené dráze. Částečný úspěch SŽDC slavila pouze na několika tratích, kde už byla zastavena veřejná doprava, předtím objednávaná krajem nebo obcemi. Jedná se o tratě Čejč – Uhřice u Kyjova Kralovice – Mladotice, Vranovice – Pohořelice, Litovel předměstí – Mladeč, Oldřichov u Duchcova – Duchcov st.n. a Oldřichov u Duchcova – Děčín.

Bohužel významní zaměstnanci SŽDC (dokonce ve vedoucích pozicích) zjevně neznají, nebo nechtějí znát platnou legislativu, a v oficiálních veřejných vyjádřeních své instituce prezentují pojmy, které již nejsou platné. Je evidentní, že buď nevědí, nebo nechtějí vědět, že existuje i doprava jiná, než objednaná krajem nebo MD. Právě MD jako odvolací orgán ve svých rozhodnutích opakovaně tento nešvar SŽDC vytklo. To jsme si také všichni mohli ve veřejných rozhodnutích přečíst. Je smutné, že do dnešního dne nebyli tito zaměstnanci poučeni, nebo jim nebylo nařízeno se tuto legislativu konečně naučit znát a řídit se jí!

SŽDC také svévolně požádala DÚ o změnu kategorie vybraných drah, kdy z regionální (celostátní) dráhy měla vzniknout vlečka určená pro nákladní dopravu. Týkalo se to těch drah, kde nezanikla (k malé radosti SŽDC) nákladní doprava. Jedná se o Vranovice – Pohořelice, Litovel předměstí – Mladeč, Oldřichov u Duchcova – Duchcov st.n. a Protivec – Bochov. Do dnešního dne uspěla SŽDC pravomocným rozhodnutím se změnou kategorie pouze na trati Oldřichov u Duchcova – Duchcov st.n. Jak je možné, že instituce, která má pečovat o dráhy v ČR, rozvíjet je a prosazovat, jde ve svém snažení a aktivitách proti svému principiálnímu zájmu? Chce snad rušit, či redukovat sebe sama? Péče řádného vlastníka vypadá tak, že svůj veškerý majetek udržuje, „pěstuje“ jej a zvelebuje, a ne aby jej prostřednictvím jakési své sebedestruktivní úchylky decimoval.

Když se na chvíli zastavíme u správních řízení podaných u MD ČR, tj. zrušení dráhy, do dnešního dne nebylo v tomto smyslu vydáno žádné pravomocné rozhodnutí. Všechna řízení jsou dlouhodobě přerušena, neboť současný ministr dopravy, pan Pavel Dobeš, se veřejně prezentoval, že žádná dráha zrušena nebude a naopak tyto dráhy budou nabídnuty jako poslední instance k odprodeji. KŽCD pečlivě a dlouhodobě sleduje možnost odkupu těchto drah za účelem jejich zachování a provozování. I v této oblasti je velice aktivní a to opět ve spolupráci s místními samosprávami. Nejblíže ke zrušení měla dráha z Bruntálu do Malé Morávky, kdy MD takto rozhodlo už na přelomu roku 2010/2011. KŽCD, obce, občanské sdružení Muzeum Kapličkový vrch a Klub přátel lokálek podali odvolání (rozklad) proti tomuto rozhodnutí a to úspěšně. Rozhodnutí bylo zrušeno a řízení je přerušeno.

Největší výhry dosáhlo sdružení dopravců KŽC Doprava, s.r.o., JHMD, a.s., MBM rail,s.r.o. a Regio Jet, a.s., kdy společně podali Drážnímu úřadu žádost o přezkum Prohlášení o dráze 2010/2011 a 2011/2012. SŽDC si protiprávně a v rozporu s dobrými mravy i v rozporu se Zákonem o drahách do Prohlášení o dráze uvedla, že jako přídělce nebude přidělovat kapacitu dopravní cesty i na dráhy, kde je jen zažádáno o zastavení drážní dopravy, ačkoliv pravomocné rozhodnutí ještě nebylo vydáno. Takový případ se nedá kvalifikovat jinak, než jako předjímání rozhodnutí správního orgánu, a to je opět naprosto nepřípustné. DÚ pasáže, které napadla KŽCD, zrušil a obě Prohlášení změnil. Kvůli odvolání SŽDC obě kauzy řešilo opět MD, a to znovu dalo dopravcům, hájícím veřejný zájem a svobodný přístup všech na železniční dopravní cestu ve smyslu jim vydaných licencí, za pravdu a umožnilo jim podnikat na dotčených tratích bez omezení. Je proto dobré zde uvést, že SŽDC evidentně zneužívá postavení přídělce volné kapacity dopravní cesty a míchá je s povinnostmi provozovatele dráhy. Snaží se ovlivňovat procesy, ke kterým nemá oprávnění a tím hrát na dráze roli, která jí ze zákona nepřísluší.

Jak je ale vidět, tak se SŽDC opět nevzdává a přišla s další nesmyslnou novinkou. Rozhodla se zrušit vybrané stanice a zastávky na několika tratích. Jedná se v podstatě o všechna místa pro nástup a výstup cestujících na celých tratích do Polné, na „Kozí dráze“ a na trati Čejč – Uhřice, do Vidnavy a stanici (dopravnu) Svobodné Heřmanice. Na všechny správní řízení podala KŽCD námitky a bojuje i zde.

Uběhl rok a půl. SŽDC soustavně zahlcuje svými problémy nemalou výseč státní správy a šikanuje dopravce, kteří se snaží svobodně podnikat ve svém oboru. Omezuje jejich práva na železnici, daná např. vyhláškou č. 351 a garantovaná zákonem o drahách č. 266. Zatím naštěstí nedosáhla téměř ničeho. Neustále podává nové a nové iracionální žádosti a odvolání v případech, kdy jí není vyhověno. Rozhodně si nemyslíme, že zaměstnanci SŽDC pracovali špatně. Pracují v rámci svých možností. Mnohdy zřejmě pod nátlakem názorů některých svých nadřízených. Na ředitelství SŽDC stále existují odbory, které vůbec nepochopily změnu politického a obecného klimatu v této oblasti. Nevzaly na vědomí, že názor na tyto méně využívané dráhy prošel vývojem. Konkrétní zaměstnanci na těchto odborech, kteří jsou také placeni z veřejných prostředků ze zdanění nás všech, plýtvají svojí i státní energií, a než aby uznali svoji chybu, snaží se dráhám škodit. To vše pravděpodobně ve prospěch svého pohodlí a asi i ve jménu svých osobních zájmů. Je nám líto pracovníků, kteří se velmi dobře a zodpovědně starají o jakékoliv naše dráhy v rámci své kompetence. Těmto lidem také patří náš dík. Těm druhým zase přejme rychlý odchod do penze nebo „uklizení“ na méně nebezpečná pracovní místa. Česká železnice za to bude vděčná a uleví se jí.

Teď je nejdůležitější nezaložit ruce do klína a nedopustit, aby lokálky zanikly. To se týká všech zúčastněných včetně co největšího počtu dopravců a zájmových spolků, všude na železnici. Lokálky nám poděkují a my poděkujeme Vám.

Zdroj: Dopravní noviny

(článek se nachází na straně 4 a k dispozici je pouze v tištěné podobě týdeníku)