Železniční doprava

Dvěstěšedesátdvojky se vrátily pod Brdy

4.8.2011 Lochovice

Není to tak dlouho, co se motorové vozy řady M 262.1 ze Zdického depa objevovaly na pravidelně nepravidelných záskocích na nádherné podbrdské lokálce mezi Zadní Třebání a Lochovicemi. Ještě na přelomu tisíciletí najížděly v té době již přes 40 let staré stroje pod Brdy své poslední kilometry. Uplynulo několik roků a příjemný a složitě definovatelný dobrý pocit z těchto veteránů můžeme zažívat znovu, i když jen o víkendech. V polovině července jsem neplánovaně využil příležitosti a svezl se ze Zadní Třebáně až do Zdic motorovým vozem M 262.0180

Pro mě osobně to byl i návrat do dětství, i když vrcholné výkony řad M 262.0 a M 262.1 na čele rychlíků jsem už nezažil. Naopak několikrát jsem se s tímto typem motoráku svezl na Posázavském pacifiku a to dokonce na místě nejdůležitějším – v kabině strojvedoucího. Svého času totiž můj táta na motorových vozech řady M 262.0 sloužil. Ale zpět pod Brdy. Jízda starou dvěstědvaašedesátkou, která si prý prakticky celý svůj život prožila na Slovensku, probíhala ve velmi pohodové atmosféře dané i naprosto perfektním vystupováním a přístupem vlakové čety. Velkou radost z celé jízdy měla také moje tříletá dcerka, která už zná přezdívky řady parních, motorových i elektrických lokomotiv. Sice dnes jde již o více než 50 let staré motorové vozy, ale svezení je v nich daleko příjemnější než v některých novějších vozidlech jako jsou například dvouosé řady 810 a 814.

Na závěr mi dovolte jedno malé zamyšlení nad smyslem těchto jízd. Český železniční průmysl patřil ve své době k evropské špičce. Máme nejkrásnější parní lokomotivy v celé Evropě. Motorové vozy z 50. a 60. let minulého století měly na tu dobu také velmi slušnou úroveň. Byla by škoda, aby produkty umu českých rukou nebyly zachovány pro další generace. Navíc je daleko lepší, když historický motorák za charakteristického hukotu svého spalovacího a trakčního motoru putuje krajinou dál jako kdysi, než kdyby se z něj stal jen statický exponát technického muzea. Žijeme v době, kdy o všem rozhodují peníze, kdy se stále hledá budoucí podoba české železnice a kdy občas soukromí dopravci, nabízející jízdy historickými vozidly, dostanou tak říkajíc přes prsty. Je to škoda, protože kdyby nebylo podobných dopravců jako je KŽC, tak se už dneska i na dříve tak rozšířené vozy řad M 262 chodíme dívat jen do muzeí a v horším případě do roští v okolí některých dep, kde se rozkládají poslední, donedávna provozuschopné exponáty.

Tomáš Johánek