Železniční doprava

Zvláštní rychlík na českém severozápadě

8.2.2011 Sokolov

Tento víkend se konala dlouho očekávaná jízda zvláštního rychlíku R 1080/1082, který si objednal Klub železničních cestovatelů a vypravila jej společnost KŽC Doprava za účelem projetí mnoha zajímavých tratí a jednoho nemalého vlečkového komplexu na západě a severu Čech. Dopředu bylo dané, že vlak bude premiérou pro nově opraveného velkého hektora T 458.1532 na osobním výkonu, ale velký zájem nejen členů Klubu, ale i spousty dalších nadšenců z celé republiky i ze zahraničí způsobil, že do soupravy musely být nakonec zařazeny celkem 3 vozy řady Bix. Věříme, že jsme očekávání všech 82 cestujících, kteří si účast na této jízdě dopřáli, vrchovatě splnili.

Podle všech dostupných informací stál v pátek v 15:42 na prvním nástupišti v Lysé nad Labem připraven k odjezdu vůbec první rychlík, vedený řadou T 458.1 všech dob, tedy včetně celé československé éry, od šedesátých let dodnes. Ačkoliv venkovní teploty nebyly vzhledem k ročnímu období nijak dramatické, bylo nad nulou, celá souprava byla velmi příjemně vytopená a už od samotného začátku lákala k nastoupení a k neobvyklému prožitku. Jeden ze 3 polomáčených vozů byl coby neodmyslitelná součást akcí KŽC tohoto typu v restauračním provedení zvaném Bixovna a tak po cca dvacetiminutovém čekání na konečné rozmrznutí posledních zbytků pivního vedení byla již před Vysočanami žíznivým pasažérům v plné síle k dispozici i občerstvovací sekce zvláštního vlaku.

Na hlavním nádraží v Praze nastoupila rozhodující většina cestujících a se zastávkami na Smíchově, v Berouně, ve Zdicích, v Rokycanech a v Plzni následoval rychlý přesun do malebného západočeského městečka Stříbro. Tam bylo ve dvou penzionech poblíž náměstí pro naši skupinu zajištěno první ubytování. Večerní program se skládal z dobré, byť trochu opožděné večeře, degustace moku z tamního mikropivovaru U rybiček a volné zábavy. Ta se však do značné míry netýkala lokomotivní čety, která v tu dobu musela vyřešit závadu na kompresoru.

V sobotu bylo hned zpočátku třeba překlenout výluku mezi stanicemi Svojšín a Planá u Mariánských Lázní na hlavní trati. K tomu se přímo nabízel odklon lokálkami přes Bor a Tachov. Včetně Svojšína zde byly vykonány hned tři úvrati! V tomto tichém a tak trochu ztraceném kraji uprostřed západních Čech působila rychlíková souprava velmi neobvykle a majestátně. Rachot bez tlumiče bublajícího hektora probouzel poslední spáče v poklidných okolních vesničkách. Objezd v Tachově dokonce nedal klidu ani dopoledním štamgastům ve zdejší romanticky ospalé nádražní restauraci a zvědavost je přiměla na chvíli opustit své rozpité Chodovary a shlédnout něco, co se tady zase tak často nevidí.

Za Mariánskými Lázněmi následoval jeden z hitů celého programu, projetí zvlášť malebné a přitom pro většinu lidí odlehlé a tudíž nedostupné lokálky přes Teplou, Bečov a Krásný Jez do Karlových Varů. I přes určité zpoždění se na tomto úseku podařilo zorganizovat fotozastávku. V Bečově se uskutečnilo setkání hned několika zcela odlišných vlaků ve chvíli, kdy jsme křižovali s řadou 811 a současně ještě se dvěma regiosprintery. Díky zlepšujícím se možnostem stále ještě v záběhu jedoucího hektora a také díky schopnostem našich strojvedoucích se podařilo v Karlových Varech prakticky eliminovat zpoždění. Tomu nezabránil ve značném stoupání mezi Karlovy Vary dolním nádražím a Karlovy Vary ani přes trať pohozený nárazník od osobního auta, který hektor hravě rozdrtil a za ním řazená Bixovna zbytky odrazila mimo průjezdní profil. Naštěstí se tato událost obešla bez následků. Za zmínku opět stojí zvuková stránka věci, kdy zejména v údolí Teplé působila ozvěna rachotící lokomotivy spolu se zvlášť silnou houkačkou doslova impozantním dojmem. Z Karlových Varů do Sokolova byla projeta atraktivní spojka mimo žst. Chodov.

Našlapaný sobotní program vyvrcholil vystoupáním do zasněžených Kraslic, kde se velké desítky cestujících vlaku zajímaly o Muzeum Kraslické dráhy. Muzeum najednou praskalo ve švech a také že bylo co k vidění. Mimořádně pěkná expozice, s citem vybudovaná místními nadšenci. Řada 721 na Kraslické lokálce dosud tak často k vidění nebyla a tak obohatila statistiky zdejšího muzea, co se týče lokomotivních řad. Po sjezdu zpět do Sokolova bylo sobotní cestování ukončeno a všichni se odebrali do pivovarské restaurace lokálního mikropivovaru Permon. Zde si členstvo Klubu železničních cestovatelů odbylo formální část svého 107. setkání v podobě výroční členské schůze. Avšak nejen oni, ale i ostatní účastníci víkendové akce se mohli naplno věnovat opětovné degustaci, tentokrát místní varianty produkce malého českého pivovarnictví.

Neděle byla především ve znamení projetí vlečkového komplexu Vřesová Sokolovské uhelné a.s. Po loňském Kladně to byl další z řady obrovských zážitků tohoto typu. Naše souprava vozů lehké stavby byla na druhém konci kvůli usnadnění úvratí doplněna o monstrózní, šestinápravový stroj 774.703. Už to, samo o sobě, je něco velmi unikátního. Všude okolo povalující se uhlí, obrovské důlní jámy, industriální architektura těžebních, zpracovatelských a výrobních hal, nadzemních produktovodů, to vše v kontrastu s břízkovými hájíky a loučkami s ulehlou travou v blížícím se předjaří. Všude stovky kolejí, velké desítky kilometrů často provizorně trasovaných a primitivně zatrolejovaných tratí, od SŽDC odlišné návěstní předpisy. Mnoho odstavených i právě jedoucích posunujících souprav, vedených zdejšími chloubami, modernizovanými lokomotivami řad 724.7 a 774.7. Bizarní, těžkotonážní elektrické lokomotivy řady 127.5 rovněž v plném provozu. Kam se člověk podívá, tam pro laika různá nepochopitelná zařízení a konstrukce. Pohledy do dálky přes několik kilometrů široké propasti ve kterých se někde úplně hluboko dole nacházejí důlní rýpadla, z vlaku vypadající jako dětské hračky…. Takový je zdejší svět.

Nicméně akce po krátkém pobytu v Novém Sedle u Lokte pokračovala a jelo se dál do Chomutova, kde byl připraven jeden z mnoha malých bonbónků - projetí nákladního ranžíru, tedy spojky mimo osobní nádraží. Další cesta pak již vedla do Mostu. Zde bylo původně plánováno pokračovat přes Švestkovou dráhu do Lovosic, ale kvůli nepochopitelné a nezákonné obstrukci ze strany SŽDC nám byl vjezd na tuto rušícím procesem ohroženou trať znemožněn. Oficiálním důvodem měla být prý výluka a nesjízdnost trati. Máme ověřeno, že se zde žádná výluka v předmětnou dobu nekonala a ani žádný sníh se na kolejích nenacházel. Proto se desítky zklamaných a na SŽDC naštvaných zákazníků našeho vlaku, kteří si průjezd tratí 113 zaplatili, musely smířit, že se dál pojede pouze odklonem přes Ústí nad Labem západ, byť alespoň nákladní spojkou, tunelem mimo hlavní nádraží.

Nejbližší částečnou náplastí za zklamání účastníků jízdy našeho zvláštního rychlíku z neprojetí Švestkové dráhy se tak stalo až překonání úseku z Lovosic do Velkých Žernosek sunutím po málo používané, tzv. Žalhostické spojce. Pak už následoval jen rychlý přesun přes Mělník a Všetaty do cíle v Lysé nad Labem. Náš vlak působil všude značnou vizuální i zvukovou pozornost a byl obklopen či pronásledován mnoha motorizovanými šotouši. Jsme rádi, jestli jeho jízda splnila svůj účel a v době, kdy panuje v Nostalgii spíše zimní spánek, nabídla silný cestovatelský zážitek při skvělém pocitu z krásných, nově opravených železničních vozidel, která jsme právě pro takovéto radostné příležitosti zachránili.

Pěkný fotomateriál v podobě traťových momentek nám dodal jejich autor, pan Jiří Rubín. Ostatní fotografie redakce.