Aktualita KŽC

Rychlík KŽC v německém Sebnitz

18.7.2024 Dolní Poustevna

Dne 5.7.2014, po 69 letech, došlo k znovuobnovení železniční dopravy na železničním přechodu ve Šluknovském výběžku mezi Žabnicí (Sebnitz) a Dolní Poustevnou. Před 10 lety velká sláva, stříhání pásek, proslovy politiků; po 10 letech, 5.7.2024, se výročí pro region velmi významné připomnělo skromnou vzpomínkou železniční a neskromnou kulturně-společenskou akcí pořádanou oběma městy. Centrem oslav zaměřených na tuto událost byl přednádražní prostor Dolní Poustevny. Oslavy si připomněly stovky lidí, mezi nimi i tehdejší politici, kteří stáli před 10 lety u znovuotevření přechodu. Zajímavá slova o statečnosti a urputnosti dosáhnout cíle v roce 2014 byla v přímém kontrastu se smutnými rozhovory o tom, že „po 10 letech by podobné znovuotevření přechodu už možné nebylo, protože jsme ve sjednocené Evropě“.

Oslav 5.7.2024 se ujal KŽC na základě nápadu Dolní Poustevny prodloužit Lužickohorský rychlík z Mikulášovic do Sebnitz v době jeho pobytu v Mikulášovicích. Slovo dalo slovo a nápad byl na světě. Soupravu 1275/1274 pro předmětný den dopravce posílil o vůz řady A, aby byla dostatečná kapacita jak pro místní lidi, tak pro zvýšenou frekvenci z Prahy, protože Lužickohorský rychlík jezdí trvale plný lidí a hrozilo, že lidi jedoucí na akci „Sebnitz“ se do vlaku nevejdou, a tak byl pro ně rezervován vůz A. V RychBaru se za Krásnou Lípou otevřel raut, vlak po dojezdu do Dolní Poustevny krátce zastavil pro nástup cestujících. Vlak Mikulášovice – Sebnitz – Mikulášovice jedoucí pod čísly R 95950 / R 95951 byl velkolepě přijat. Zástupci města Dolní Poustevna nastoupili do vlaku a přejeli do Sebnitz, kde vyhrávala kapela a kde byli tito přivítání Sebničany. Na české straně přišel zavzpomínat poslední přednosta Dolní Poustevny, na německé (i české) straně byl přítomen poslední výpravčí žst. Sebnitz před jejich zrušením a zavedením dálkového řízení. Pán v původní uniformě Deutsche Reichsbahn tak symbolicky vlak z obou nádraží vypravil. Nadšení z „schnellzúgu Sebnitz – Praha hl.n.“ bylo velké. Na německé železnici nostalgie téměř vyhynula a zmizela z kolejí, o to více budila zájem souprava KŽC, která byla tvořena legendárními „bautzeny“. Po nezbytném křižování s desiry linky U 28 v Sebnitz se vlak vrátil zpět do Dolní Poustevny, kde vyčkal coby kulisa u nádraží do doby návratu soupravy pro R 1274. Souprava vlaku byla tvořena vozidly: 749.006, B 322, BDs 422, A 092, 749.259.

Pozornému čtenáři neunikne, proč je vlak tzv. dvouhlavý, proč jsou dvě lokomotivy T 478 na vlaku? A tak zakončíme tento článek motivicky stejně, jako jsme ho otevřeli: světe div se! V žst. Sebnitz nelze objíždět. S pokračující „ervropeizací“ železniční infrastruktury se vše, co „není do rovna“ vytrhalo, uřezalo, odstranilo, umrtvilo. Jediné, co v Sebnitz ještě lze, je přestavění vlaku (ale pro jistotu jen na jednom zhlaví) a z důvodu, že nejde už ani sunout do Dolní Poustevny, kde by se bylo dalo objet (i zde správce infrastruktury vytrhal celou stanici a co šlo, je už taky pryč) a pak by stačila jen jedna mašina, ale musela jet na vlaku druhá „zamráča“, která na soupravu nastoupila v žst. Čakovice, kde zase i odstoupila. Takže kvůli nevyhovující infrastruktuře ve sjednocené Evropě, kvůli tomu byl vlak z Prahy dvouhlavý! A dodáme ještě jednu perličku. Další zajímavostí byla nekonečná fronta na české pivo Postřižiny z nymburského pivovaru, které je na čepu v barovém voze KŽC. Fronty Němců ukázněně stály na žabnickém nástupišti a čekaly na výdej piva za 2€ (nebo 50 Kč), jež mělo dvě výhody: tak chutný ležák v Sebnitz neseženou, a tak se tlačili, a tak levné pivo, to taky ve své domovině už neseženou!