Železniční doprava

Auto a cola nebo vlak a pivo?

16.5.2011 Nymburk

Ano, v této otázce se skrývá kontrast a paradox dvou odlišných světů. Jeden je dominantní a je heslem dnešní, převážně konzumně orientované společnosti. Kdo se toho hesla nedrží, je často vnímán jako outsider a je zavrhován. Není důležité, jestli se ke druhé části otázky kloní z důvodu nutnosti nebo chtění. Prostě není in, protože vybočuje a nesplňuje to, co se všeobecně žádá. Přesto, nebo právě proto se kloníme k podpoře světa vlaku a piva, protože tenhle svět je správnější, není tak zkažený jako ony zuby pijáka coly a dá se dohlédnout, kam se bude vyvíjet.

Někam jen dojet, po cestě si často bez vystoupení z vozu z okénka vyzvednout sterilní hamburger a přeslazenou colu, obě se stoprocentně stejným chemickým složením a chutí jako minule, to je nejen úpadek, to je přímo hřích na duši i na těle člověka. Kam asi tohle všechno spěje? Budeme pragmatici, kteří v týdnu nejkratší cestou směřují vždy z bodu A do bodu B a o víkendu se plánovitě na svých chalupách pobavíme tím, že posekáme trávu, pokácíme strom, natřeme okapy a když už, tak vypijeme 10 zglajchšaltovaných europiv v nejbližší špeluňce? Nebo chceme vždycky něco navíc? Ve vlaku je tak krásně... Člověk nikam nespěchá, nemusí se rozčilovat, má čas se zamyslet. Kolikrát ho i leccos užitečného napadne. Nebo si třeba může zdřímnout (když ho má kdo vzbudit). Napít se něčeho tak chemického, jako je colový nápoj, to snad ve vlaku ani nejde.

Naopak, takové dobré točené pivečko, které si do vagónu přineseme během přestávky na křižování z pěkné, útulné nádražky, která už je dávno vyčíhnutá, to je panečku radost. To potěšení se může ještě vystupňovat tím, že to pivo je opravdu kvalitní. Dnes na nás ze všech stran číhá pět, šest značek, kterým se vyhnout, vyžaduje zvláštní druh umění. Nepředstavují totiž žádný velký chuťový požitek, spíš naopak. Zrovna nedávno měli na jednom pražském nádraží místo jedné značky (která se dá ještě chuťově jakš takš vydržet) jinou, z toho samého pivního koncernu, ale ještě o poznání chuťově strašnější. Přitom to zatajili a doufali, že si toho nikdo nevšimne. Díky jakoby přizkažené, nasmrádlé a natrpklé chuti toho patoku jsem ho poznal okamžitě a tak jsem udělal věc, kterou jsem v životě ještě nikdy neudělal: Odebral jsem se ve vlaku o patro níž a svěřil tento pivní nápoj modernímu vakuovému WC. To se o něj ochotně postaralo. Když byl nápoj vcucnut, zmocnil se mě pocit očisty a úlevy. Byla to výhra nad zlem.

Stejně tak jako nostalgická železnice představuje něco výjimečného, vrcholně zajímavého a atraktivního v oblasti celé železnice, tak i pivo má svojí luxusní stránku, svojí VIP lóži. Ta je dnes k mání prakticky výhradně u malých pivovarů. Zatímco ty velké koukají, kde co ošidit, jak navýšit rentabilitu tím, že někde něco uberou, něco zjednoduší či urychlí, aby si toho piják pokud možno nevšiml, ty malé se naopak snaží si ho všemožně hýčkat. Aby pivu nic nechybělo, aby bylo vyvážené, chuťově zakulacené, plné a charakterově rozpoznatelné. Radši všeho víc, než míň. A je to znát. Ne aby chutnalo nějak tak průměrně, aby člověk vlastně ani nevěděl, co že to pije, ale aby si řekl: tak to jsem si pochutnal, to byla teda dobrota, dám si ještě jedno! Ne protože to opíjí, ale protože je prostě opravdu dobré.

Partnerem KŽC v oblasti pivovarnictví je pivovar v Nymburce. Postřižinské pivo se v tomto pivovaru opravdu vaří a ne aby to byla jen značka, která se vyrábí všude možně, jen ne tam, kde je svým názvem místně příslušná. Včera jsme si potřebovali udělat menší poradu, tak jsme jí nasměrovali tam. Nádherný pivovar. Přesně takový, jaký má podle našeho vkusu být. Soukromý v rukou pana majitele, letitě tradiční, nijak malý a s perfektní technologií vaření, která se za dlouhá staletí příliš nezměnila. Naše schůzka se prakticky celá odehrávala během exkurze ve výrobních prostorách a tak pivní a vlaková diskusní témata se vzájemně krásně prolínala. Ty zvláštní pocity, které se člověka zmocní, vždycky když se nachází v místech, kde ten milovaný nápoj vzniká, byly zarámované zvláštní nostalgií, čišící z historických a pečlivě udržovaných pivovarských interiérů. To se nedá slovy ani pořádně popsat, to se musí prožít. Vše je vrcholně funkční a přitom na pohled hezké. Žádné auto a cola se tomu nemůže nikdy rovnat. A což teprve taková degustace přímo z ležáckého sudu, který se bude už zítra stáčet…. To je teprve pomyšlení. Lepší kvalitu nenajdete, absolutně bez chemie, bez pasterizace, prostě čistý materiál. V sobotu jede Bixovna poprvé Podřípák. Přijďte ochutnat!