Motorový vůz dobyl bunkry

2.11.2010 Červený Potok

Bunkry předválečného pevnostního systému Československé republiky v jejím severním pohraničí, v blízkosti pramenů řeky Moravy, jejich historie a současnost, byly ústředním tématem jízdy mimořádného vlaku, vedeného v pondělí 1. 11. 2010 sólo motorovým osobním vozem M 262.1117 z flotily KŽC.

Jízda měla jako obvykle počátek v našem „DHV Lysá nad Labem“ a motoráček se záhy rychle přemísťoval východním směrem ku Hradci Králové. Na jednokolejkách 020 a 021 jsme nebyli ušetřeni série mimořádných křižování, neboť jsme si vezli byť nevelké, ale přesto určité zpoždění oproti JŘ. Další pouť vedla přes Kostelec nad Orlicí, Žamberk, Letohrad do Lichkova a odsud vláček pokračoval do Dolní Lipky a nakonec do Červeného Potoka, kde byl odstaven. Žádné křižování pravidelných vlaků zde ani náhodou nehrozilo, a tak se jen skýtala neobvyklá podívaná na zde neobvyklou řadu, dominující vedlejší koleji romantické podhorské staničky. Paradoxně přitom v nedalekých Hanušovicích je přítomnost řady 831 ještě stále téměř běžnou věcí.

Počasí bylo nádherné, slunce se svými ostrými paprsky opíralo přes žloutnoucí až červenající listí stromů okolo trati šikmo do nádherného kraje pod Orlickými horami a na moravské straně pod Jeseníky. Ke slovu se v motoráku musely chvílemi dostat i prehistorické červené okenní rolety. Také letohradská nádražní restaurace se představila v plné nádheře a poctivě vydala své bohatství v podobě jako obvykle solidní nabídky teplých jídel i v odpoledních hodinách, ale nejen to, zapůsobila i vynikajícím hořkým ležákem Bernard.

V Červeném Potoce začala samotná prohlídka zde početných pevnostních objektů, tvořících důmyslný systém opevnění, budovaný na obranu republiky ve druhé polovině třicátých let 20. století. Ke shlédnutí byl samostatný pěchotní srub K-S 8 „U nádraží“, v němž je provozováno pevnostní muzeum, v době naší návštěvy ovšem uzavřené. Po krátké prohlídce exteriéru objektu jsme pokračovali k linii lehkého opevnění, doplňující obranné postavení v týlu linie těžkého opevnění – pěchotních srubů. Postupně jsme tak zhlédli tři lehké objekty nedokončeného úseku XXXVI Červený Potok, postavené v roce 1938, včetně pevnůstky č. 41, jejíž čelní stěna byla v roce 1940 dodatečně zesílena Němci pro potřeby zkušebního postřelování dělostřeleckými zbraněmi. Stopy po těchto zkouškách jsou patrné nejen na tomto objektu, ale i na sousední pevnůstce č. 42. To jsme ale již pozvolna stoupali k hlavnímu cíli naší zastávky, totiž k izolované dělostřelecké pozorovatelně K-S 12b „Utržený“, patřící do sestavy nedaleké dělostřelecké tvrze Hůrka (Berghöhe). Tento objekt je atypický svým tříposchoďovým provedením a i celou řadou dalších technických detailů, patrně nejzajímavější je ovšem zachovalý dělostřelecký pozorovací zvon, kterým měla být ze stropu objektu řízena palba 10 cm kasematních houfnic vz. 38, umístěných v objektech tvrze Hůrka. Objekt pozorovatelny je stejně jako srub K-S 8 provozován jako muzeum, ani sem jsme se i přes snahu provozovatele bohužel podívat nemohli. Vzhledem k brzkému stmívání způsobeném změnou času jsme po zhlédnutí objektu a pokochání se krásným výhledem na masiv Kralického Sněžníku zamířili zpět k motoráčku.

Po příjezdu zvláštního vlaku do Hanušovic došlo ke zvlášť pozoruhodnému setkání dvou „polomáčených loďáků“ inventárních čísel 117 a 183, každého od jiného dopravce a z jiného depa. Někteří účastníci, kteří se ještě ten den vraceli zpátky do Čech, situaci využili a operativně přestoupili z paluby 117ky plynule na palubu 183ky. Kolikrát tady ještě někdo takhle přestoupí? Několik šotoušů, kteří si do podvečerních Hanušovic přijeli z moravské strany vyfotit 831.183, nevěřilo vlastním očím, když se od Dolní Lipky nečekaně vynořil 831.117.

Foto: 106