Westfálský Eintopf aneb vlak, tramvaj a metro v jednom

Sraz: v sobotu 27. 08. 2022 v 6:40 v žst. Praha Masarykovo nádraží u konce 4. koleje

Program:
Sobota 27. 08.:
Společná jízda vlakem společnosti Arriva vlaky z Prahy Masarkova nádraží do Rakovníka, zde přestup na Os 16704 a pokračování do Protivce. Odtud projetí zvláštním vlakem trati Protivec – Bochov. Po příjezdu do Bochova přesun na autobusovou zastávku a jízda autobusem do Karlových Varů. Odtud pak vlakem před Sokolov, Kraslice, Zwickau do Lipska a dále vlaky ICE pro vysokorychlostní trati Leizpig – Erfurt, dále přes Fudlu do Frankfurtu nad Mohanem a poté opět po vysokorychlostní trati do žst. Siegburg Bonn. Přesun městkou dráhou (vlak přecházející v tramvaj a metro) do Bonnu, nocleh.
Neděle 28. 08.:
Dopoledne projetí sítě U-Bahn a Strassenbahn v Bonnu. Po obědě projetí meziměstské trati S-Bahn (na vlastním tělese, v podstatě jako metro na povrchu) do Kolína nad Rýnem. Zde zastávka u hlavního nádraží (možnost prohlídky blízké katedrály) a následně pokračování metrem U15 na konečnou Chorweiler a dále meziměstským S-Bahnem směr Neuss a Düsseldorf. V Düsseldorfu zajedeme nejprve linkou S-Bahnu na terminál letiště, odtud využijeme zavěšenou dráhu do žst. Düsseldorf Flugahefen, odkud se vrátíme na Düsseldorf Hbf. Nocleh v Düsseldorfu.
Pondělí 29. 08.:
Ráno jízda linkou U 79 (metro kombinované s tramvají a vlakem) do Duisburku. Následně tramvají č. 901 do Oberhuasenu a dále tramvají č. 105 do Oberhausenu. Přesun vlakem do Gelsenkirchen a dále tramvají do Bochum, zde průjezd městem k nádraží Langendreer. Dále krátký přesun vlakem do Dortmundu a opět pokračování městskou drahou do centra města. Odtud návrat vlakem RE zpět do Düsseldordu, nocleh.
Úterý 30. 08.:
Dopoledne přesun vlakem linky S 29 přes Mettmann do Wuppertalu Vohwinkel. Následuje projetí celé trasy Wuppertalské Schwebebahn (zavěšená dráha) do žst. Wuppertal Oberbarmen. Následně na hlavní nádraží ve Wuppertalu a odtud odjezd vlakem ICE přes Hannover a dále po vysokorychlostní trati do Berlína. Zde přestup na IC, kterým projedeme novou trať přes letiště Berlin Brandeburg a následně dojedeme tímtéž vlakem do Drážďan. Z Drážďan do Prahy bude následně nutno dojet autobusem (vlak již takto večer nejede – kdo by chtěl zajistit nocleh navíc a přijet až další den, je toto možné). Příjezd do Prahy ve 23:30 na aut. nádr. Florenc, konec akce.

Ukončení akce: v úterý 30. 08. 2022 ve 23:30 na aut. nádr. Praha Florenc

Ubytování: zajištěno dle výše uvedeného programu

Účastnické poplatky:

varianta účasti člen ostatní
celá akce 12 100 Kč 12 600 Kč

Cena obsahuje: • jízdné veškerými vlaky a autobusy po celou dobu akce, ubytování a veškerý další uvedený program. Po individuální dohodě s organizátorem je možné dohodnout i jinou variantu účasti.

Přihlášky: závazné přihlášky zasílejte organizátorovi do stanoveného termínu

Uzávěrka přihlášek: ve čtvrtek 30. 06. 2022

Platba: Účastnický poplatek je nutné zaplatit do 30. 06. 2022 na účet Klubu železničních cestovatelů č. 43-944 610 0277 / 0100 pod variabilním symbolem č. datum narození příp. číslo členské průkazky

Poznámky: Uvedené propozice mohou doznat úprav v závislosti na možných změnách jízdních řádů. V takovém případě budou všichni přihlášení účastníci o této skutečnosti neprodleně informováni.

Organizátor: Ing. Vojtěch Dabrowski, tel.: 777 218 106, e-mail: vojtech.dabrowski@kzc.cz

Zápis z akce

Sobota 27. srpna 2022

Možná to zní zvláštně, ale cesta na západ začala na Masaryčce v rychlíku Arrivy do Rakovníka. Následně jsme pokračovali osobním vlakem přes Blatno u Jesenice do Protivce. Přítomný vůz 810.559 byl velmi příjemně humanizován, má stahovací okna, čisté nerezové a neucpatelné WC. Takový vůz může dobře sloužit jistě ještě další dlouhá léta navzdory názorům různých kvalitářů.

Následovala jízda zvláštním vlakem Protivec – Bochov, ke 125. výročí dráhy, která již 26 let slouží pouze nákladní dopravě. Vypraven byl M131.1513 s vlekem. Po příjezdu do Bochova proběhlo focení soupravy a následně již bylo vhodné se přesunout na zdejší náměstí, odkud včas jela Karosa C934 do Karlových Varů.

Do Varů na postbolševický terminál s (asi) posledním nově zapojeným Pragotronem na světě jsme přijeli o několik minut dříve, takže by se dalo přestoupit na vlak do Zwickau. Jenže nám chyběli 2 účastníci, kteří se měli připojit až ve Varech.

Vyčkali jsme tedy na místě a dále do Sokolova využili služeb autobusu žluté společnosti. Reálný příjezd byl +11 a odjezd +16. Nad hlavou měl pan řidič hodiny zpožděné o 2 minuty.

Vlak v Sokolově jsme celkem bez rezervy stihli a valili do Rotavy, protože do Kraslic pak je celé prázdniny NAD. Tento jel celkem dobře a na přestup v Kraslicích je 13 minut, takže to proběhlo i s dílčí rezervou, ale bohužel ne na návštěvu Muzea Kraslické dráhy. To zůstává v zásobníku námětů…

Následovalo překročení státní hranice do země, která se dostala do stavu, že je plná nesamostatných jedinců, kteří sice vědí nač mají nárok a jaká jsou jejich práva, ale rozhodně se nehodí do současné turbulentní doby. V době, kdy většina národa může mít a má 3 až 4 dávky očkování proti COVIDu, v době, kdy rozhodně nejsou plné natož přeplněné špitály vážně nemocných lidí s COVIDem mají za povinnost mít ve vlaku/MHD náhubky. Na rozdíl od zcela zoufalé Vídně to lidi nerespektují a v podstatě nenosí, a to obvykle ani na půl žerdi.

Vlak do Zwickau byl ještě v pořádku, byť už nejezdí spoje z Adorfu, které se připojovaly/odpojovaly v Zwotentalu. Nádraží ve Zwickau jsme si konečně prohlédli pohledem architektury. Zaujala řada opuštěných pokladen z dob NDR, socha dělníka s kahanem (bezpečnostní benzinová lampa) a zcela nulový dynamický informační systém v hale a podchodech.

V návazném vlaku do Lipska si někteří účastníci akce chtěli do mobilu stáhnout aktualizaci map, ale wifi nechodila, neměla vnější signál. Stále platí, že hlavní signál v Německu je E. Tedy vysokorychlostní internet se nadále nekoná.

Úplným zklamáním je lipský tunelový S-bahn. Úzké peróny jsou plné lidí, jednotky mají málo dveří a výměna obecenstva je nekonečná, vlak v tunelu jel maximálně 40 km/hod. Ze sklepa (Tief) na peróny klasického hlavového Hbf. vede dvouramenné schodiště s eskalátory. Vždy jeden eskalátor nahoru a druhý dolů. Všechna 4 ramena byla vypnutá, ve výluce, a proto se po zúžených schodištích chodí pěšky. Jenže výška bude jistě cca 2x 15 metrů, a to se leckomu s kufry pronese. A nikoho nepředběhnete, protože to je úzké a přeplněné. I tak jsme u našeho vlaku ICE byli ale s mírnou rezervou včas. Po povyhazování lidí ze zarezervovaných míst jsme se usadili, nicméně jsme tak nějak neodjeli. Později jsme zjistili, že se tak stalo z důvodu nedostatku personálu.

Vyjeli jsme nakonec +20, v Erfurtu jsme měli +25 minut. Na další vlak jsme měli přestupovat na Frankfurtu Flughafen, nicméně bylo oznámeno, že tato stanice „nebude z důvodu nemoci personálu obsluhována“. Tudíž přijdeme o přípoj na který máme místenky a místo ve 21.49 dojedeme o hodinu později. Snad… Pro nás dopraváky stále ještě je řada situací nepředstavitelná.

Ve stanici Fulda stál na vedlejší koleji u našeho perónu ICE do Mnichova. Než stihl prakticky kdokoliv přestoupit, tak došlo k uzavření dveří a odjezdu. Trasa přes letiště nebude obsloužena proto, že pracovník stavědla si zlomil ruku, tak zní informace od personálu.

Budeme pokračovat vlakem ICE526, kterým pojedeme až do Kolína – Deutz, a pak se vlakem RE vrátíme do našeho cíle do Siegburgu. Vlak ICE má nefunkční na jednom představku oboje dveře a WC. Naštěstí takto večer není ICE dramaticky plný a jede jakž takž včas. Návazný patrový RE je ovšem beznadějně přeplněný, zda kvůli 9€ jízdence není jasné.

Siegburg je místo, kde některé ICE vlaky staví, neboť jde o přípojný bod do Bonnu, za pomoci rychlé tramvajové linky 66. V Siegburgu máme zamluvený hotel, od nádraží je třeba ještě na místo dojet autobusem. Spojení je cca 1x za 30 minut a rozhodně autobus za mírně zpožděný RE od Kolína nečeká. A tak čekáme my 29 minut. Pak jedeme velmi plným kloubovým autobusem. Jeho vnitřní informační systém ukazuje prázdné údaje. Název hotelu „Serway“ je takovou roztomilou třešinkou na dortu. Mimochodem snídaně by mohla stát 15€, což je tedy opravdu hodně, ale ona stejně nejde objednat, koneckonců recepce v hotelu nefunguje, chodí se k blízké Serway benzince. Spát jdeme už něco po půlnoci.

Neděle 28. srpna 2022

Dnešní program začal s ohledem na předchozí pozdní příjezd až kolem jedenácté hodiny, kdy jsme na nádraží v Siegburku přivítali „jednodenního účastníka“ – Honzu Pešulu, který si k nám odskočil z Holandska, kde nyní žije. První jízda směřovala linkou d-66 do Bad Honefu. Jízdu jsme přerušili kvůli obědu v jedné pizzerii a na konečné jsme se pak kochali okolo proplouvajícími plavidly či sestavami plavidel. Dále jsme projedli tramvaj na pravém břehu Rýna zpět do centra a vystoupili jsme u hlavního bonnského nádraží.

Následovala jízda meziměstskou tramvají č. 16 do Kolína nad Rýnem. Odtud pokračujeme d-15 až na konečnou Chorweiler, cestou míjíme kratičkou odbočku na smyčku Longerich Friedhof, kam nic v neděli nejezdí. Konečná Chorweiler je v podzemí a na vedlejší koleji u stejného nástupiště zastavuje železniční linka S11. Linka 15 končí v podzemí zdí a zarážedlem, ale na počátku nástupiště je i odbočka někam do tmy.

A právě zde začíná onen Ajntopf. Od teď pojedeme letem světem rajónem, kde by byl co projíždět jistě déle než týden, možná dva :). Dvě noci strávíme v hotelu Ibis přímo na hlavním nádraží v Düsseldorfu, nicméně již nyní mohu prozradit, že klasickou tramvají v Düsseldorfu se nesvezeme.

Naše linka S11 jede až na letiště v Düssedorfu do stanice Letiště Terminál. To je konečná stanice přímo na letišti. Zdrcující většina vlaků zastavuje na hlavní trati do Duisburgu, a to ve stanici Düsseldorf Flughafen. Obě železniční stanice propojuje nekonvenční dráha Skytrain - Düsseldorf (die-schwebebahn.de).

Vlastní Skytrain je celkem zábavný automat. Vláčky jezdí ve dvojicích a celkem často, ale je to plné. Velmi plné. Kromě stanic u letištních terminálů a na nádraží vlak zastavuje také u parkovišť pro auta. Jeden barák pro auta vedle druhého, ale úplně plné nebyly. Od Skytrainu jsme se vrátili do Düsseldorfu jedním ze zpožděných RE vlaků.

Pondělí 29. srpna 2022

Vyrážíme hned ráno po nákupu v nedalekém Lidlu. V plánu máme cestu linkou U79 do Duisburgu. Na výstavišti je veletrh obytných aut, a tak na lince U78, která tam jede, vidíme mnoho posilových spojů.

Cesta už probíhala dobře. V Duisburgu jsme se zanořili do podzemí a na hlavním nádraží jsme přestoupili na d-901 do opačného směru. Přejeli jsme Ruhr nedaleko od soutoku s Rýnem. Tramvaj jela přes aktuálně přestavované mosty přes mnoho ramen Ruhru, pak se najednou dostala do úzkých uliček, kde každý směr je realizován jinudy. Protože dále na severu měla být výluka, navrhl Vojta vystoupit v zastávce Ruhrort, kde je konečná železniční linky RB36 do Oberhausenu.

Je to krátká linka, z konečné na konečnou se jede jen 12 minut. Na lince jezdí jedna notně počmáraná dieselová jednotka Desiro. Konečná Ruhrort je nápadně podobná někdejší situaci u vlakové zastávky Na Knížecí u ulice Za Ženskými domovy. Linku RB36 jezdí NWB. Na nádraží v Oberhausenu na našem perónu, kde je zarostlé kolejiště dále ve směru jízdy se shromáždily 4 osoby ve vestách, přilbách a kuklách a 3 začali sekat rostliny. Nikoliv vysekávat kolejiště, ale jen tak olíznout rostliny v lehkém dosahu pracovních strojů. Měli s sebou i koordinátora bez sekačky.

Dále jsme na nádraží našli perón s jakýmsi muzeem, který je již nepoužíván a je na něm jakási umělecká výstava, vagón na přepravu roztaveného železa a další artefakty. V rozporu s plánem budeme pokračovat dál výrazně zpožděným, ale dřívějším vlakem do Gelsenkirchenu. Tam jdeme do podzemní stanice, odkud budeme pokračovat d-302 do Bochumi. Mimochodem do Gelsenkirchenu jezdí i d-107 z Essenu, která má stejně jako systém BOGESTRA (Bochum+Gelsenkirchen) rozchod 1000 mm.

Linka d-302 je velice dlouhá, přičemž náš spoj nás veze pouze do obratiště Laer Mitte. Od této zastávky je před dokončením odbočná trať na nich. Vypadá kompletně, ale nejezdí se ještě po ní. Ve čtvrti Langendreer došlo k velké změně. Byly postupně vybudovány tratě ulicemi Unterstrasse a Hauptstrasse s úvratí u nádraží Bochum-Langendreer.

Dále jsme pokračovali autobusem 378. I v něm jsme zažili velké překvapení. Když jsme měli už být v cíli, tak zhasly vnitřní displeje, resp. v nich zhasla data a jeli jsme kdovíkam a pak zase skoro čelem vzad. Chtěli jsme jet do zastávky Dortmund-Lütgendortmund, kde je konečná železniční linky S4. Naštěstí dnes už umíme moderním telefonem zjistit, kde se nacházíme. Zjevně probíhala akce „Zažít Lütgendortmund jinak“, či šlo o Výroční trh, tedy na ulicích byly stánky s jídlem, pitím, cetkami a randálem. To vše bez veřejných záchodů a podle toho to vypadalo.

Na prostranství se nacházel velice zapáchající vstup plný odpadků do podzemí, kde se nachází jednokolejná hlavová zastávka železnice. Před vchodem je i počůraná klec na kola, některá jsou tam dlouho a zarůstají travou a býlím. Linkou S4 na nádraží Dortmund Marten Süd, kde jezdí linka U44. Kousek odsud je konečná Marten, kam jsme se napřed nechystali, ale pak jsme tam zajet chtěli, leč zábradlí nám zabránilo v nástupu do tramvaje. Ač zde má být interval 10 minut, tak během této doby projely z centra 3 vlaky. Do centra to však už jelo dobře. Konečná Marten je fascinující, zvláště při označení zastávky symbolem U-bahnu. Jde o koncovou výhybnu na jednokolejné trati, s namířením kusé koleje přímo do přilehlého domu. Výstupní zastávka je až za výhybnou v kusé koleji a pro jedny dveře je upravený bezbariérový výstup, z ostatních dveří se vystupuje v zásadě do vozovky. Tramvaj poté změní směr jízdy a stojí v koleji výhybny, kde je nástupní zastávka. Linka U44 je jednokolejná i v dalším úseku. U vozovny Dorstfeld jsou zrušeny oblouky z vozovny do Martenu, ale troleje zůstaly. Asi do Martenu nepotřebují vyjíždět.

V podzemní přestupní stanici přecházíme na U41 směr Brambauer.

Další část programu se již MHD či železnice pro tento den netýkala. Zaměřili jsme se totiž na zkoumání vodní dopravy. Jedním autobusem na dvou různých linkách jsme projeli Waltrop do Datteln, kde jsme šli obhlížet staré a nefunkční lodní zdvihadlo. Je u něj i muzeum, ale v pondělí je zavřené. Ač to mají pečlivě oplocené, tak obří zdvihadlo nelze nevidět i tak :). Lokalitu jsme obešli ze všech stran, viděli jsme i opuštěné zdymadlo, jakož i současné funkční a také současné zdvihadlo, ale podle všeho nepoužívané. A protože nejen dopravou je člověk živ, tak následovala společná opulentní večeře v tomto místě

Cesta zpět už byla méně nápaditá. Autobusem na další autobus a pak vlakem z Castrop-Rauxel Hbf přes známý Gelsenkirchen a Oberhausen do hotelu v Düsseldorfu.

Úterý 30. srpna 2022

Poslední den programu, který nakonec nebyl posledním, byl ve znamení odjezdu. Začínáme v 9:05 v Düsseldorfu směr Solingen Hbf. a následně dalším vlakem směr Solingen Mitte. Bohužel máme hnedle zpoždění skoro 10 minut, a proto vlak v S-Mitte co? Proto vlak v S-Mitte nečeká. Další jede 20 minut poté a tentokrát se přípoj našim následovníkům povedl. Ale zase se nepovedl přípoj na návazný trolejbus 683 do zastávky Burg Seilbahn. Na tuto předměstskou sympatickou trať jezdí v pracovní dny pouze každý druhý spoj t-683, interval je tedy 30 minut. Snahu zajet do Hästen (t-681) zavrhujeme a popojíždíme na mezilehlou konečnou Krahenhöhe, kde končí půlka spojů t-683.

Naším cílem je sedačková lanovka z roku 1952, zachovaná ve velmi autentickém stavu do dnešních dnů. Jde o lanovku bez odpojovacích sedaček a cestovat mohou na jedné sedačce dva lidé.

V zastávce Burg Seilbahn se trolejbusy odpojují/připojují k troleji. Ta však stále vede až k další zdejší zajímavosti, a to k točně u mostu, tedy u zastávky Burg Brücke. Ta se již dlouhá léta nepoužívá, vozy jezdí dále na baterky až do obce, nadto se na točně nedá otočit kloubák, ale na místě stále točna je a jistě ji mohou muzejníci použít.

Po prohlídce točny odjíždíme t-683 do Wuppertalu, ke konečné Schwebebahn ve Vohwinkelu. Cesta trolejbusem je relativně pomalá, protože na semaforech se žádná preference nekoná a nám již dobře známý uzel Solingen Mitte je sice dobře vyřešen stran přestupů a sjednocených odjezdů, ale daní za to je ztráta dvou cyklů zelené vlny pro autíčka.

Projíždíme celou Schwebebahn až na Oberbarmen Bahnhof. Jedno místo Schwebebahn si přitom rozhodně komentář zaslouží, a to je křížení s dálnicí A46 a jejími různými kolektorovými vozovkami. Cestou nad Kaiserstrasse najednou ustane ruch obchodní třídy, pak se tam pár opuštěnějších činžáků, zemní val, zeď, dálnice a pak se to celé opakuje zpět. Jistě zde kdysi byla kontinuální ulice, kterou naprosto brutálně protnula tato ohyzdná stavba za cenu obřích demolic.

My se však už těšíme do ICE do Berlína, který přijíždí včas. V Hammu včas najede i druhá jednotka z Düsseldorfu, se kterou se pro další cestu spojujeme. Vše vypadá nadějně.

Nečekaně jsme naším ICE zastavili cca v 16 hodin v obci Minden. Napřed řekli, že je problém s elektrickým proudem, pak okolo nás projel o cca 20 minut zpožděný IC do Drážďan (tím by se dalo stihnout dojet podle plánu), potom řekli, že v Hannoveru je zcela přejetá osoba a plně zastavený provoz, ale teprve okolo 16:25 vyhlásili, že je možno vystoupit z vlaku ven a KOUŘIT. Možná i chlastat. Lze konstatovat, že je evidentní, že dnes v úterý 30. srpna 2022 domů nedojedeme.

V 18:10 zastavujeme ve Wunstorfu, vidíme, že zleva jede jiné ICE směr Hannover, ale celkem hned pokračujeme, dokonce i svižně. Od 18:24 stojíme na vjezdu do Hannoveru. Okolo vlaky najíždějí, ale my nejedeme. Cca 215 km vzdušnou čarou nejrychlejším vlakem SRN jsme zdolávali 4 a čtvrt hodiny. V 18:33 zastavujeme se zpožděním přes 2 hodiny v Hannoveru Hbf. Následně sice jedeme rychlostí dokonce 200 km/hod, nicméně to nás už v dané situaci příliš nevytrhne.

V Berlíně hlásí, že přípoj do Drážďan počká 5 minut. Nicméně jdeme raději velmi svižně, aby nám to neujelo. Hned odcházíme na S1 do Bad Schandau. Do Děčína pokračujeme U28 s českým personálem, hranici překonáváme velmi těsně po půlnoci.

Středa 31. srpna 2022 – dodatkové číslo

Lze pokračovat i dále za Děčín, protože jede ještě Sp do Lovosic. My však jedeme jen do Ústí, kde jsme operativně pro 6 zbylých účastníků využili služeb Interhotelu Bohemia. Poslední sedmý účastník Pavel Knížák odjel dále do Chomutova a po dvouhodinové procházce přírodou dále přes Cheb do Mariánek.

Kolem jedné uleháme a v 7:30 jdeme na snídani a následně odjíždíme IC Porta Bohemica se sympatickými humanizovanými vozy B. Do Prahy přijíždíme před půl desátou dopolední a ihned se přesouváme k plnění našich všedních povinností…

Zapsal: Ing. Vojtěch Dabrowski a Ing. Jan Šurovský, Ph.D.