Železniční doprava

Vznikla petice proti optimalizaci železniční dopravy

1.9.2011 Praha

Vážení čtenáři. Závažnost současné situace na české železnici velice výstižně charakterizuje následující článek, který pro Vás přebíráme z Dopravního webu a jehož součástí je petice, prostřednictvím níž by se snad mohlo podařit zvrátit téměř katastrofální vyhlídky, které se nyní rýsují. Na základě událostí poslední doby, které zcela popírají přijatou dopravní politiku státu i trend vývoje dopravy v rámci Evropské unie, otevřeně žádají níže podepsané osoby, občanská sdružení a železniční dopravci politickou reprezentaci státu a územních samosprávných celků o:

1. Nastavení rovných podmínek mezi autobusovou a železniční dopravou

2. Skutečnou liberalizaci trhu v osobní železniční dopravě

3. Prošetření hospodaření a plnění zákonem stanovených povinností státní organizací Správa železniční dopravní cesty, s. o. (SŽDC), která provádí údržbu železniční infrastruktury za nadhodnocené ceny a na řadě tratí údržbu zanedbává, to v důsledku vede k úpadku těchto tratí,

4. Vyčlenění nemovitého majetku spravovaného Českými drahami, a. s. (ČD) pod SŽDC nebo jinou organizaci, protože významná část tohoto majetku je nevyužívaným a nedostatečně udržovaným břemenem, které znevýhodňuje ČD na dopravním trhu a zároveň zvyšuje provozní náklady tohoto dopravce, které se promítají i ve vysoké ceně za provoz vlaků,

5. Zákonnou definici nové kategorie dráhy typu „malodráha“, umožňující udržovat vedlejší tratě méně náročným způsobem oproti hlavním tratím a umožňující budovat kombinované systémy tzv. “vlakotramvají“.

SITUACE JE KRITICKÁ! V posledních letech a zejména měsících jsme svědky stále zřetelnějšího úpadku železnice v ČR coby páteřního prostředku pro zajištění dopravní obslužnosti regionů. Příčinu tohoto stavu spatřujeme v nezájmu politiků o železniční dopravu, protože drtivá většina jich vlakem už dávno nejezdí. Nemohou si ani uvědomovat, co vytvořili postupnými změnami zákonů týkajících se dopravy.

Situace zašla tak daleko, že železnice čelí přímým snahám o svoji likvidaci a to hned ze dvou stran: Na straně jedné stojí některé kraje, které zcela rezignovaly na možnost využití moderní regionální železnice jako účinného nástroje pro rozvoj území a které ve vlacích spatřují pouze velmi snadnou možnost ušetřit množství finančních prostředků pro jiné potřeby a zájmy. Ukázkovým příkladem je aktuální dění v Pardubickém kraji. Místo vlaků kraje objednávají pro zajištění nezbytné dopravní obslužnosti údajně levnější autobusy, u kterých ale chybí jakákoliv garance návazností při cestách na delší vzdálenosti i jistota dostatečné kapacity např. pro větší skupiny cestujících nebo pro přepravu zavazadel. To pak v konečném důsledku vede k celkovému odklonu veřejnosti od hromadné dopravy jako takové – ať už jakékoliv.

Na straně druhé má zájem likvidovat železnici samotný stát jakožto vlastník drtivé většiny drah tratí, který se shlédl v možnosti ušetřit na údržbě tratí jejich zrušením. Poněkud neprozíravě si však vybral za oběť regionální dráhy, ze kterých nejen že budou kýžené úspory zcela zanedbatelné, ale vážně tím hrozí i omezení financování páteřních tratí, na které jsou převáděny peníze určené pro tratě regionální tratě, které jsou v reálu jen minimálně udržované. To, že jsou kraji objednávané autobusy pro zajištění dopravní obslužnosti regionů mnohem levnější než vlaky, je obecně známá věc. Zamýšlel se ale někdo nad tím proč tomu tak je? Jak je možné, že jeden motoráček na lokálce stojí kraj na stejné lince zhruba 3 x více než autobus, když oba mají obdobnou pohonnou jednotku, spotřebu paliva i hmotnost? Díky nižšímu valivému odporu mezi kolem vlaku a kolejnicí navíc může motorový vůz přepravit 3 až 4 x více cestujících, protože utáhne kromě sebe i dva další vozy. Provozní náklady vlaku zvyšují nároky na bezpečnost a údržbu. Část ceny tvoří též náklady na nezbytné zázemí železnice (řízení provozu, zabezpečovací zařízení apod.) – na jeho financování se ale přinejmenším z poloviny podílí také nákladní doprava.

Často zmiňovaným zdůvodněním rozdílu cen mezi vlaky a autobusy jsou vysoké náklady většinového osobního dopravce – Českých drah, ovšem ani menší dopravce nestojí provozování jejich vlaků o mnoho méně. Pokud by u nás byly nastaveny opravdu rovnoprávné podmínky pro vstup nových dopravců na železnici, dávno mohl dopravu na řadě tratí zajišťovat někdo jiný než ČD. Desetileté smlouvy krajů s Českými drahami na zajišťování dopravní obslužnosti sice umožnily zahájit masivní obnovu vozidel ČD, ale zafixovaly náklady na jízdu vlaku (bez ohledu na typ vozidla) na cca 90 Kč na kilometr. To je částka zejména pro vedlejší tratě značně nadhodnocená. Zcela byly vyřazeni ze hry menší dopravci schopní zajistit dopravu na vedlejších tratích levněji. Zásadním prvkem, který znevýhodňuje železniční dopravu proti autobusové, jsou poplatky za použití dopravní cesty. Tyto poplatky (obdoba mýtného na silnicích) platí bez rozdílu všechny vlaky na všech tratích, zatímco za použití silnice platí pouze dálkové autobusy a to jen na silnicích nejvyšších tříd. Linkové autobusy zpravidla žádné poplatky neplatí a jsou navíc jsou osvobozeny i od silniční daně. Tyto skutečnosti rozdíl v ceně autobusů oproti vlakům ještě více prohlubují. Provoz vlaků na vedlejších tratích v takových podmínkách tak nemůže být jiný než drahý.

Železnice v principu není parazitem, který chce odsávat peníze z veřejných rozpočtů, jak se občanům snaží politická reprezentace namluvit. Ale pokud nerovnoměrné zpoplatnění infrastruktury křiví dopravní trh a ekonomicky zvýhodňuje silniční dopravu před železniční, je dráha do této pozice tlačena. Otevřeně tedy vyzýváme odpovědné politiky, aby tuto situaci napravili dříve, než většina (nejen) regionálních tratí v důsledku chybné dopravní politiky státu jednou provždy zanikne, i když mají přepravní potenciál.

• Rostislav Kolmačka, DiS – Kroměřížská dráha, o. s.

• Marek Tomek, DiS – Klub přátel lokálek, o. s.

• Miroslav Vyka – Svaz cestujících ve veřejné dopravě

• Ing. Michal Skala – Konzultační dopravní společnost

• Zodpovědný člen petičního výboru: Marek Tomek, DiS

Adresát: Jiří Běhounek, Stanislav Eichler, Lubomír Franc, Michal Hašek, Milan Chovanec, Radko Martínek, Stanislav Mišák, Josef Novotný, Jaroslav Palas, David Rath, Martin Tesařík, Jana Vaňhová, Jiří Zimola, ministersvo dopravy ČR, Sněmovna a Senát PČR.

Zdroj textu a místo, kde je možné podepsat petici: http://dopravni.net/