Zemí rozhleden LXXXV: Za labskými rozhledy

Zemí rozhleden 7. 10. 2017 Ústí nad Labem

Původně se měla akce uskutečnit dle kalendáře akcí KŽC v sobotu 17. 10. 2009, leč se ze záhadných, dnes již nezjistitelných důvodu, nekonala. Organizátor se ji přes to rozhodl po 8 letech zorganizovat.

Přesně dle propozic čekal organizátor v sobotu 7. 10. 2017 v 8:15 na ústeckém hlavním nádraží, v podchodu, vedle odbavovací haly, na účastníky akce. Jaké bylo jeho udivení, když se jako jediný účastník objevil fanoušek akcí KŽC – Jindra Pavlovec.

A tak jsme se oba přesunuli před staniční budovu, na autobusovou zastávku Hlavní nádraží. Přesně v 8:24 jsme odjeli linkou č. 9 MHD Ústí nad Labem do malebné části Ústí nad Labem, do Nové Vsi. Ta leží již v kopcích Českého středohoří. Po výstupu z autobusu se nám naskytl překrásný ranní pohled na město. Vydali jsme se tedy po zelené značce pod úbočím Vysokého Ostrý. Na odbočce jsme zamířili vzhůru k jeho vrcholu (587 m), kde se nachází vyhlídka, ze které se nám opět naskytl krásný výhled, tentokráte do labského údolí. Pak jsme seběhli dolů a přes osadu Sedlo pokračovali po červené trase, po panelové cestě lesem nad Malečovem až k osadě Němčí. To je malebná osada, která nabízí výhledy na České středohoří. Šli jsme dále okolo dubu Panny Marie Lurdské přes Čeřeniště až k sedlu Varhoště. Odtud jsme si dali trochu do těla, výstupem k rozhledně Varhošť (638 m), která se nachází na stejnojmenném čedičovém vrchu. Na vrcholu jsme ještě museli absolvovat 68 schodů na rozhlednu, která je 15 m vysoká, se třemi vyhlídkovými plošinami. Odtud se nám otevřel výhled na Říp, Hazmburk, Lovoš, Milešovku či Kletečnou. Ale tím hlavním lákadlem dnešní akce bylo to, že je odsud řeka Labe vidět celkem 8 krát.

Po kochání se krajinou jsme si dali rychlou sváču a seběhli dolů, zpět do sedla. Mířili jsme dále po modré přes louky do osady Lbín a dále lesem po červené až do Skalice. Odtud jsme šli po neznačené cestě přes louky národní přírodní památky Bílé stráně. Poslední úsek před Litoměřicemi byl velmi blátivý, ale to už jsme skoro byli pod Mostnou horou (276 m). Stoupání k vrcholu nebylo nijak náročné. Bohužel rozhledna, která je součástí výletní restaurace, byla uzavřena, stejně jako restaurace. Tak jsme šli dolů do města po schodech a zašli na oběd do příjemné Restaurace Johannahof, jež skrývá uvnitř období první republiky s prvky secese. Po chutném obědě prohlásil organizátor akci za ukončenou a rozloučil se s jediným účastníkem, poděkoval mu za účast a řekl, že se těší na další akci KŽC.

Počasí bylo po celu cestu typicky podzimní. Slunečno se střídalo s krátkými přeháňkami a občasným větrem. I tak to byl velmi hezký výlet a tak můžeme s Jindrou hrdě prohlásit, že jsme opět udělali něco pro své zdraví.

zapsal: Ing. Lukáš Verner