Zemí rozhleden LXXI Děd u Berouna

Zemí rozhleden 3. 10. 2015 Děd u Berouna

Předpověď slibovala příjemný slunečný podzimní den, takže jsme se sešli v hojném počtu 18 účastníků na nižborském nádraží.

Výlet jsme začali stylově ve stylové nádražní restauraci, kterou vlastní Tomáš Hanák. Dali jsme si každý dle své chuti pivko, kávu nebo čaj, chvilku poseděli a pak se již vydali na cestu. Když jsme se propletli městečkem Nižbor, tak jsme se vydali údolím Habrového potoka po žluté turistické značce. Když jsme narazili na odbočku ke keltskému oppidu Stradonice, tak jsme zjistili, že zde visí papír s upozorněním, že zde zrovna dnes probíhá odstřel divokých prasat a proto se vstup do lesa nedoporučuje. Protože se přes tuto skutečnost jeden z účastníků chtěl k oppidu vydat, tak jsme se rozhodli, že zde na něj počkáme a dáme si mezitím malou pauzu se svačinou z vlastních zásob. Když se asi za 25 minut naštěstí v pořádku vrátil, tak říkal, že tam toho moc vidět nebylo a o nic jsme tedy nepřišli. Pokračovali jsme dál po žluté turistické značce, která se však po několika kilometrech z pohodové polní cesty údolím potoka oddělila a začala stoupat do kopce úzkou úvozovou cestou. Když jsme vystoupali na kopec k osadě Lísek, tak se před námi otevřel pěkný pohled do krajiny. Odtud jsme pokračovali po červeně značené cestě až k rozhledně Děd. Tato na pohled pěkná kamenná rozhledna je přístupná nonstop a zdarma, nezavírá se, ale bohužel není příliš vysoká, takže poskytuje jen rozhled dosti omezený vzrostlými stromy. Když jsme se dostatečně pokochali rozhledem a trochu posvačili, tak jsme se vydali po modré turistické značce do Berouna. Když jsme scházeli k městu, tak jsme narazili na místo, kde byl pěkný pohled na celý Beroun. Dále jsme pokračovali podle malé kaple "U studánky" (studánka zde sice opravdu je, ale k vodě se člověk nedostane, je v hluboké šachtě kryté malým "domečkem"), pak jsme trochu bloudili na předměstí, kde jsme se dostali do slepé uličky, ve které na nás štěkalo za ploty vícero psů a kterou jsme se bohužel museli zase vrátit, protože jsme zjistili, že nikam nevede. Když jsme našli konečně tu správnou cestu, tak jsme vyšli kolem medvědária na rozhlednu Městská hora. Zde nás sice vstup stál 12,- Kč, ale rozhled na Beroun a jeho okolí rozhodně stál za to. Když jsme se zase kolem medvědária vraceli, tak se nám konečně podařilo spatřit dva medvědy. Ale jestli to byl Kuba, Matěj nebo Vojta, to jsme na nich nepoznali, nechtěli se nám představit, jen něco zabručeli a šli si po svých. Takže jsme z Městské hory sešli přes Plzeňskou bránu na náměstí a zde odbočili pěší stezkou přes říčku Litavku k nádraží a hlavně k naší cílové občerstvovací stanici, pivovarské restauraci v pivovaru Berounský medvěd. Každý si dle své chuti objednal světlé, polotmavé nebo tmavé pivo Medvěd a k němu i dobré jídlo. A po tom, co jsme se dostatečně najedli a napili, jsme se vydali na nádraží, kde jsme nastoupili do patrového vlaku City Elefant a vydali se směrem ku Praze a dále každý do své domovské stanice.

Zapsal: Petr Purkrábek