Tam, kde měly vést koleje Děčín - Chřibská III

Tam, kam měly vést koleje 23. dubna 2016 Děčín

Akce, uspořádaná 24. dubna pod názvem Kde taky měly vést koleje III, byla třetí a poslední etapou v pěším procházení po trase předpokládané a nerealizované železniční tratě z Děčína do Srbské Kamenice, s dalším plánovaným pokračováním do České Kamenice, resp. Chřibské.

Nepříliš optimistická předpověď počasí, ale zřejmě i avizovaná délka trasy zapříčinily, že se nás na místě srazu u nádraží v České Kamenici sešlo jenom několik; na vyjádření počtu účastníků by zcela stačily prsty jedné ruky člověka, který si předtím nepříliš obratně počínal při práci s okružní pilou.

Abychom znovu neabsolvovali, v loňském roce na podzim procházený, úsek mezi Českou a Srbskou Kamenicí, vydali jsme se po značených turistických cestách, přes Pekelský Důl a Kunratice. Vzdor meteorologické předpovědi nám na cestu svítilo sluníčko, a proto, docela příjemně naladěni, jsme během dopoledne dorazili do romantického údolí říčky Chřibská Kamenice. Představa potenciální úzkokolejky, vinoucí se úzkým kaňonem této říčky protékající mezi pískovcovými skalami může v mnohých vyvolat spíš jen smíšené pocity; stavba by byla zřejmě poměrně náročná a bez rušivých zásahů do krajiny by se rozhodně neobešla, nehledě na to, že toto údolí je podstatně užší, nežli kupříkladu údolí Křinice (Kirnitzsch) v sousedním Německu, v němž se naopak našlo dost místa pro silnici i známou tramvajovou trať.   

Tok Chřibské Kamenice jsme nadále sledovali proti jejímu proudu do míst, kde se již údolí rozestoupilo, dále po silnici pak prošli Chřibskou a následně po žluté turistické značce lesem vystoupali ke stejnojmenné železniční stanici, v níž právě probíhala rozsáhlá rekonstrukce. Jen shoda okolností zapříčinila, že se naše akce uskutečnila o pouhé dva dny dřív, nežli na této trati začala další plánovaná dlouhodobá výluka. A tak, v souladu s naším programem, jsme jen chvíli čekali na příjezd děčínského osobáku. Určitou kuriozitou (zároveň potenciální lahůdkou pro železniční fotografy a pro nás pamětníky provozu na této trati i oživení dávných vzpomínek) bylo i sestavení vlaku. Namísto obvyklého „sharku“ nás tentokrát odvezl „brejlovec“, s „klasickými“ vozy. Bylo to docela zajímavé zakončení naší akce.

Závěr: ČT se dnes nedá věřit už ani předpověď počasí.

Zapsal: Zdeněk Vlk