Stopou zrušené tratě: Bernartice u Jav. – Dziewitlice, Vidnava – Kałkow ᴌaka, Doprava t. č. zastavena: V. Kraš – Vidnava, Zemí rozhleden LXXXIV: Borůvková hora

Stopou zrušené tratě 6. 7. 2017 Javorník ve Slezsku

O prodlouženém víkendu na začátku července se uskutečnil zájezd do Javornického výběžku pod vedením organizátora a předsedy KŽC Lukáše Vernera. Akce byla zaměřená na zrušené tratě, které vedly z českého pohraničí až do Polska. Akce byla spíše exkurzí do periferního regionu ČR, kde si přišel na své nejen fanoušek železnice, ale i běžný turista, jelikož se region rozprostírá na úpatí Rychlebských hor. Tento region, jako by se zastavil v čase, opuštěný a osamocený, sousedící s Polskem…., stále málo navštěvovaný… Člověk tam tak může najít opravdový božský klid. Češi jako kdyby na něho zapomněli. Všichni radostně jezdí do Jeseníků, ale o tom, že za Ramzovským sedlem najdeme krásu nesmírnou, stále ví málokdo…. Vždyť kde jinde v ČR můžete najít Konec světa? Třeba právě v Račím údolí….

Javornicko je region, který si prošel složitým historickým vývojem, který se zaryl do paměti místních obyvatel a výrazně poznamenal celé Javornicko. Stručný popis historického vývoje je důležitý k pochopení nejen celého regionu, ale i vzniku a následnému zániku železnice. Mezi léty 1740 – 1748 probíhaly v Zemích Koruny České tzv. Slezské války, během kterých Marie Terezie ztratila část Slezska a české země tak přišly o značnou část území. Kdoví komu by dnes patřily třeba Otmuchovská jezera v Polsku, kdyby Marie Terezie tohle území neprohrála? Dalším významným mezníkem v dějinách Javornicka bylo období 1. světové války, která byla v převážně německy mluvícím městě přijata s obrovským nadšením, které vystřídalo zděšení, neboť jen za první dva roky válečného běsnění zahynulo na různých bojištích Evropy 38 občanů Javorníka. Dalo by se napsat, že snad neexistovala vesnice nebo město na Javornicku, kde by nebyl pomník padlým spoluobčanům. Vznik Československé republiky byl zde doprovázen nepochopením a demonstracemi místních občanů, kteří se snažili o připojení Javornicka k německé říši. I když se zdejší obyvatelstvo za první republiky politicky orientovalo na německou křesťanskosociální stranu, nakonec při nástupu fašismu v Evropě i zde došlo k silnému posunu a vítězství přívrženců K. Henleina. Javornický výběžek byl obsazen příznivci Hitlera ještě před mnichovskou dohodou v roce 1938, takže se vlastně jako jeden z prvních dostal do pozdějších Sudet. Po odsunu německého obyvatelstva se sem sice nastěhovalo dost českých rodin, ale většina dosavadních hospodářských a společenských svazků byla zpřetrhána.

V prosinci 1884 byla zahájena stavba trati z Dolní Lipové (dnes Lipová Lázně) přes Velkou Kraš do Bernartic a dále na státní hranici. Na tehdy německé straně hranic byla již v provozu trať Ottmachau (Otmuchow) – Heinersdorf (Dziewietllice). Provoz na trati byl zahájen dne 2. 7. 1896. Následně byly vybudovány odbočky z Bernartic do Javorníka v délce 5,192 km a z Velké Kraše do Vidnavy v délce 4,413 km. Obě byly zprovozněny 6. 8. 1897. Přeshraniční úsek z Vidnavy do stanice Kałkow a dále do Nysy byl zprovozněn 5. 11. 1911. Po 2. světové válce došlo k vysídlení oblasti a provoz na obou hraničních přechodech zrušen. 

Po dlouhé cestě jsme konečně ve čtvrtek 6. 7. v poledne dorazili do konečné stanice Javorník ve Slezsku. Trať, jež je v knižním jízdním řádu označena číslem 295, vede z Lipové Lázní přes Velkou Kraš do Javorníka ve Slezsku. Trať je v úseku Velká Kraš – Javorník ve Slezsku řízena podle předpisu SŽDC D3 se sídlem dirigujícího dispečera ve Velké Kraši. V dopravně D3 Javorník ve Slezsku se nachází 2 dopravní koleje, 1 manipulační kolej a 3 kusé koleje, z čehož jedna vede do bývalé remízy. Z dopravny též odbočuje vlečka do skladu hnojiv, která je občas obsluhována. Staniční budova je zachovaná.

Javorník je příjemné městečko, které se rozkládá na severovýchodním úpatí Rychlebských hor a po 4 dny nám sloužilo jako základna, odkud jsme vyráželi na výlety. Celkem se nás sešlo šest. Javorník má svou slávu již dávno za sebou (tzv. zlatý věk města je datován od r. 1742 po r. 1825, kdy prosperující město zničil požár), přesto stojí za návštěvu. Nádraží je vzdálené cca 1 km od náměstí, nad kterým se rozkládá zámek Jánský Vrch. Původně gotický hrad přestavěný v letech 1748 – 1795 na barokní zámek, hostí jedinečnou sbírku asi 2000 dýmek zeměpisného původu z 18. – 20. století, největší svého druhu ve střední Evropě.

Od zámku nás turistické značky zavedou do nitra samotných Rychlebských hor. Rychlebské hory, též Rychleby, je název dost neznámý. Asi proto, že je považováno za jedno z nejopuštěnějších pohoří v ČR, které se táhne v délce 30 km. Je hraničním pohořím jednak mezi Českem a Polskem a zároveň i mezi historickými zeměmi – Slezskem a Kladskem.

My jsme se po dobrém obědě v restauraci s příhodným názvem Bukurešť vydali po červené turistické značce okolo kapičky sv. Antonína, přes rulové skály Čertovy kazatelny až ke zřícenině hradu Rychleby. O historii hradu, jehož historie sahá až do 13. století bohužel nemáme příliš mnoho zpráv, což je způsobeno faktem, že hrad neměl obytnou nýbrž strážnou funkci. Po krátkém odpočinku jsme sestoupili do Račího údolí, kde nás přivítá architektonická perla – secesní budova Tančírny. Stavba pochází z let 1906-7. Během let 2014-5 prošel objekt rekonstrukcí, která mu navrátila původní podobu. Tančírna patřila k vyhlášeným výletním místům regionu. Její zašlou slávu se mu snaží navrátit obec Bernartice, která si vzala na starosti kompletní rekonstrukci stavby. Poté jsme došli zpět do Javorníka a večer zakončili v pivnici s opět příznačným názvem Pivní bar Praha u místního piva Holba.

V pátek 7. 7. po 8 ráno jsme odjeli motoráčkem do Velké Kraše. Vydatný déšť nás asi na hodinku uvěznil pod střechou staniční budovy Velká Kraš. Poté již vysvitlo slunko a my jsme se mohli vydat po trati do Vidnavy. Doprava je tč. zastavena, ta osobní od 12. 12. 2010. Na trati u vjezdového návěstidla do Velké Kraše je umístěn červený terč „Stůj“. Nádražní budova ve Vidnavě je v dosti žalostném stavu. Sídlí zde místní muzeum. V letech 1988 – 1998 zde působilo železniční muzeum sdělovací a zabezpečovací techniky, které dnes sídlí v Hradci Králové. Též jsme se vyfotili u zarážedla s návěstí Posun zakázán. Poté jsme se vydali do centra malebného městečka Vidnava. Po krátké prohlídce Mírového náměstí jsme pokračovali po neznačené cestě přes NP Vidnavské mokřiny až na území Polska, do obce Łaka. Odtud jsme pokračovali po červené turistické značce po silnici směr Kałków. Asi v půli cesty mezi oběma obcemi jsme našli pozůstatky železničního přejezdu a též zachovanou původní staniční budovu pohraniční stanice Kałków - Łaka, ze které je dnes přízemní obytný dům.

Pokračovali jsme dále po silnicích přes obce Piotrowice Nyskie a Ratnowice. Asi na půli cesty do obce Trzeboszowice jsme opět narazili na bývalý železniční přejezd a odtud dále šli podél tělesa trati do bývalé přechodové stanice Dziewitlice. Překvapila nás zachovaná staniční budova s byty a velký prostor po bývalém rozsáhlém kolejišti. Dokonce se zachovalo skladiště i vodojem. Od vodojemu to bylo jen na dohled českého území a bývalé stanice Bernartice u Javorníka, kam jsme došli během chvilky. Dnes je bývalá stanice pouhou zastávkou a nákladištěm s již nepoužívanou vlečkou. Pak jsme dojeli motoráčkem zpět do Javorníka.

V sobotu 8. 7. ráno jsme odjeli autobusem do osady Bílá Voda. Odtud jsme se vydali po hřebeni hor na rozhlednu Borůvková hora, stojící na stejnojmenné hoře ve výšce 899 m n.m. Cestu nám lemovali hraniční kameny z r. 1742. Turistická trasa nás vedla přímo po česko-polské hranici, takže jsme se každou chvíli ocitli v Polsku. Zhruba po 2 hodinách stoupání se před námi na vrcholu objevila samotná rozhledna. Současnou rozhlednu nechalo postavit město Javorník v roce 2006. Vrchol rozhledny nabízel nádherná panoramata na celé Rychleby a Jeseníky. Když někdo dostane chuť se občerstvit, tak mu celoročně otevřený bufet nabízí kromě  piva i borůvkové knedlíky. Co by to byl za bufet, který by nedostál svému jménu. Borůvková hora ale není jen příjemným výletním místem, ale i místem poznání. Panely umístněné na hoře připomínají epizody ze společných schůzek československých a polských disidentů v době normalizace. Borůvková hora hrála v kontaktech mezi disenty obou zemí důležitou úlohu. V jejím okolí se často scházeli kurýři se samizdaty, různými prohlášeními nebo zprávami o pronásledovaných oponentech komunistického režimu. Nyní hlavně slouží jako místo setkání a odpočinku českých i polských turistů. Poté jsme sestupovali dolů přes vrchol Vysoký kámen zpět do Javorníka.

Neděle 9. 7. byla po dvou náročných dnech vyloženě odpočinková. Na programu byla totiž prohlídka zámku Jánský Vrch. Absolvovali jsme rovnou všechny 3 prohlídkové okruhy. Krátce po 14. hod. jsme se vydali k domovu. Loučení s tímto nádherným krajem bylo těžké.

Moje první železniční dovolená mi přinesla spoustu nových vědomostí, navíc poprvé v životě jsem mohla jít ranní rosou po kolejích, když jsem kráčela po trati z Velké Kraše až do Vidnavy.

Zapsali: Mgr Martina Wojnarová, Ing Lukáš Verner