Stopou zrušené tratě 4b Smidary - Vysoké Veselí

Stopou zrušené tratě 4. 11. 2017 Smidary

Krátce po tři čtvrtě na deset hodin dopoledne v sobotu 4. listopadu 2017 vystoupilo z vlaku Sp 1805 Kolín – Kunčice nad Labem z motorového vozu 854.023-9 „Lucka“ v železniční stanici Smidary 8 účastníků vč. organizátora, aby se společně vydali po stopách zrušené trati 4b Smidary – Vysoké Veselí. Klub železničních cestovatelů uspořádal pochod po této trati již po páté. Snad neuškodí malá rekapitulace akcí:

22. února 1987 (neděle) – v rámci 11. setkání KŽC v Nové Pace se jelo autobusem do Vysokého Veselí a poté se šlo pěšky do Smidar;
20. května 1990 (neděle) – v rámci 28. setkání KŽC v Jičíně se jelo autobusem do Vysokého Veselí a šlo se pěšky do Smidar;
17. dubna 1999 (sobota) – v rámci akce Po stopách zrušené trati se šlo pěšky ze Smidar do Vysokého Veselí, účastníky odvezl autem Zdeněk Vlk k vlakům do Butovsi a do Kopidlna;
6. března 2010 (sobota) – v rámci akce Stopou zrušené tratě se šlo pěšky ze Smidar do Vysokého Veselí, dále se účastníci přemístili pěšky k vlaku do Ohnišťan.

Po úvodních startovních formalitách, rozdání průvodního materiálu a otisku staničního datového razítka od pana výpravčího a společné fotce před staniční budovou jsme se vydali o pár desítek metrů směrem k Ostroměři, kde stále stojí staniční budova původní lokálky do Vysokého Veselí. Na ostroměřském zhlaví již odbočnou výhybku nenajdete. Jediné, co se zachovalo, je drážní domek, kde kdysi bylo stanoviště výhybkáře a závoráře. Z důvodu sneseného mostku přes Javorku jsme museli jít po silnici směr Smidary a říčku překonat po nedalekém silničním mostě. Po překonání mostu jsme zahnuli vpravo a šli okolo rybníka, kde právě probíhal výlov ryb. Místní občané nevěřícně koukali, kdo jim to prochází po hrázi rybníka. Vrátili jsme se zpátky k tělesu trati a šli podél něho. Po pár stovkách metrů je již na něm cesta. Takto jsme došli až do Chotělic, kde stále stojí zděná budova bývalé čekárny zdejší železniční zastávky. Dnes je z ní garáž. Dochoval se na ní i původní název zastávky z betonu. Za obcí po pravé straně u silnice se nachází silážní jáma. Právě v těchto místech se nacházelo nákladiště se stejným názvem jako předchozí zastávka – Chotělice. Těleso se dále stáčí levotočivým obloukem a vede mezi poli až k bývalé zastávce Hrobičany. Opět zde nalézáme přízemní budovu zastávky, tentokráte z červených cihel. Další chybějící most, tentokráte přes Cidlinu, nás nutí jít odklonem. Od zastávky využíváme přístupovou cestu do obce Hrobičany. Dále pokračujeme po silnici do obce Sběř. Ze stejnojmenné zastávky a nákladiště na bývalé trati se prakticky nic nedochovalo, jen rozšířená plocha, připomínající dvě koleje a sypané nástupiště. Dále je těleso celkem zarostlé, ale je možné jít souběžně s ním. Třešničkou pak pro nás bylo, objevení hektometrovníku km 7, jediného na celé trati. Nějakých 500 m před cílem je těleso zcela rozoráno polem. My jsme měli štěstí na krmnou řepu. Příchod k výpravní budově bývalé stanice Vysoké Veselí nám byl značně okořeněn, neboť budova je obývána místní romskými občany, kteří z naší návštěvy nebyli moc nadšeni. Jeden z Romu k nám pohotově přiběhl s tím, ať nefotíme budovu a okolí, že prý si to paní majitelka nepřeje. Tak jsme raději šli pryč. Ze strany od kolejiště nás ještě mile překvapil dochovaný název stanice. Bývalé kolejiště jsme si vyfotili od bývalého zarážedla. Rovněž se dochovala i budova výtopny s jedním stáním.

Po příjemné procházce po bývalé trati jsme se vydali na oběd do místního jediného Hostince U Potoka. Městečko Vysoké Veselí, které má asi 900 obyvatel, působí opuštěným dojmem, uprostřed vnitrozemí. Po obědě jsme se vydali do centra, prohlédli si kostel sv. Mikuláše Tolentinského, sochu K. H. Borovského a zbytky tvrze. Z budovy zámku je dnes škola. Před čtvrtou hodinou odpolední jsme odjeli jedním ze dvou autobusových spojů, které sem zajíždějí o víkendech, do Jičína. Z Jičína se většina účastníků vydala „regionovou“ po trati 061 do Nymburka. Výstupem z vlaku byla akce ukončena.

Zapsal: Ing. Lukáš Verner