Putování za energií

Putování za energií 28. srpna 2016 Dlouhé stráně

V neděli 28.8. jsme se sešli krátce po poledni v počtu 6ti účastníků v motoráku Železnice Desná, abychom jím dojeli až na konečnou, do stanice Kouty nad Desnou, kde jsme měli ve 13:45 čekat na autobusové zastávce na příjezd speciálního autobusu, aby nás zavezl na exkurzi do Přečerpávací elektrárny Dlouhé stráně. Do Koutů jsme dorazili ve 12:30, asi 15 minut nám trvalo pěšky dojít z nádraží do Sportovního areálu Kouty, takže jsme měli hodinu času, pauza tak akorát na oběd. Naštěstí v areálu byla otevřená restaurace, kde dobře vařili, byla tu i rychlá obsluha a čepovali zde piva 11°Bernard a Holba. Takže jsme společně pojedli, popili a po zaplacení útraty se přesunuli na zastávku autobusu, kam opravdu chvilku před 14.hod. dorazil náš „exkurzní“ autobus. Při vstupu nás přivítala milá průvodkyně, zkontrolovala naše zaplacené vstupenky a vysvětlila nám, že na exkurzi musí zaevidovat naše osobní údaje, takže pokud s tím někdo nesouhlasí, tak musí vystoupit. Naštěstí s tímto nikdo neměl problém, takže jsme mohli vyrazit. Nejdříve nás autobus zavezl do provozní budovy elektrárny, kde jsme se usadili ve školícím sále a kde nám promítnuli film o tom, jak se elektrárna stavěla a proč je přečerpávací elektrárna tak důležitá. Někomu by se mohlo na první pohled zdát, že provoz přečerpávací elektrárny není moc ekonomický, protože v systému, kdy čerpám vodu do nádrže nahoře na kopci a pak její gravitační energií při návratu zpět do dolní nádrže vyrábím elektrický proud dochází pochopitelně ke ztrátám a nikdy tedy nemohu dostat vynaloženou energii celou zpátky. Jenže tepelné a jaderné elektrárny vyrábí stále stejné množství energie, ale její spotřeba v průběhu dne značně kolísá. A když se k tomu přidá vliv slunečních a větrných elektráren, které vyrábějí elektřinu podle toho jak svítí slunce a fouká vítr, tak nastane problém, co dělat s nadbytečnou energií, když se jí zrovna vyrábí více než činí současná spotřeba, a naopak v energetických špičkách je spotřeba energie vyšší, než se zrovna vyrobí (např. při soumraku přestanou solární elektrárny vyrábět elektřinu, ale ve městech i domácnostech se rozsvítí spousta světelných zdrojů, čímž vzroste odběr elektřiny). A tepelné i jaderné elektrárny, které vyrábí převážnou většinu elektřiny, se regulují jen velmi pozvolna a s velkým zpožděním, navíc při útlumu klesá jejich efektivita. Jelikož všechna elektřina, která se vyrobí, musí být ve stejný okamžik spotřebována, tak se tyto okamžité přebytky i nedostatky elektrické energie řeší právě pomocí přečerpávacích elektráren, kdy pomocí reverzní Francisovy turbíny při přebytku elektřiny čerpají vodu z dolní nádrže do horní a tím spotřebovávají elektrický proud. Jak nám průvodkyně prozradila, někdy nastanou i situace, kdy je el.proudu takový přebytek, že jim elektrárny dokonce platí za to že elektřinu v ten daný okamžik spotřebovávají (škoda, že toto nefunguje v domácnostech např. u akumulaček a boilerů, kdy tyto spotřebiče zapínají elektrárny právě v době přebytku elektřiny, ale i tak za tuto spotřebu musíme zaplatit, sice trochu méně než za běžný tarif, ale i tak je to stále dost peněz). A když je naopak elektřiny nedostatek, tak se otevřou ventily, voda se z horní nádrže potrubím pustí do té dolní a Francisova turbína v generátorovém režimu začne vyrábět cennou špičkovou elektřinu. Po informačních filmech jsme se přesunuli dlouhým tunelem vytesaným ve skále do strojovny, kde jsme ve velké hale viděli vrchní části generátoru. Bohužel v době naší návštěvy nebyly v provozu, takže zde byl klid. Kromě té hlavní přečerpávací části je v provozu ještě i malá průtočná elektrárna, využívající průtoku řeky Desné, který ale není velký, takže elektřiny vyrobené v průtočné elektrárně je jen zlomek proti té vyrobené přečerpávací elektrárnou. Pak nás autobus zavezl k hornímu jezeru, které bylo zrovna naplněné a ve vanoucím větru se na něm tvořily vlny jako na moři. Byl odtud krásný výhled na Praděd, Petrovy kameny i okolní kopce Jeseníků. Návrat byl bohužel již za cca 20 minut, takže tři z naší 6-ti člené skupiny jsme se rozhodli, že se dolů do Koutů nebudeme vracet autobusem, ale za 300,-Kč si zde půjčíme koloběžky a ten 17kilometrů dlouhý kopec sjedeme. Ti druzí 3 účastnící z naší skupiny ovšem potřebovali stihnout v Koutech vlak, takže jeli dolů autobusem.A protože jsem byl mezi těmi, co si vybrali sjezd na koloběžkách, tak jsem před odjezdem „exkurzího“ autobusu zpět do Koutů ukončil oficiální část akce „Putování za energií“ s dovětkem, že tato pouť do Jeseníků za energií z přečerpávací elektrárny stála za to, jen škoda, že nás nebyl dostatečný počet na odbornou exkurzi, kde by jsme toho mohli zřejmě vidět více, tak jak jsme toho viděli mnohem více třeba na Přečerpávací elektrárně Štěchovice na jedné z předchozích akcí. P.S. My tří, co jsme si připlatili za sjezd na koloběžkách, jsme toho rozhodně nelitovali, ten sjezd byl krásný, jakož i možnost zůstat trochu déle na vrcholu Dlouhých strání a pokochat se krásnou scenérií Jeseníků. Mělo to jedinou chybu, a to bylo nutnost vrátit koloběžky v Koutech kolem 18.hod., což se nám tak úplně nepodařilo, vrátili jsme je s téměř půlhodinovým zpožděním, takže jsme při vracení nešetřili omluvami a slovy díků za ten skvělý nápad s koloběžkami... Škoda, že to vracení nešlo uskutečnit později, když je něco tak krásné, tak ten čas tak rychle utíká... 

Zapsal: Petr Purkrábek