Alespoň jeden konec XVI: S Elinkou do Bechyně

Alespoň jeden konec 16. 6. 2018 Bechyně

Jelikož se organizátor Michal Bílek nemohl své plánované akce zúčastnit a já měl již s předstihem zakoupeny jízdenky na Elinku, rozhodl jsem se, akci převzít a uskutečnit.

Akce tak začala v sobotu 16. 6. 2018 ráno po půl desáté v Táboře, kdy jsme s přítelkyní nasedli do Elinky, elektrického motorového vozu z roku 1903 s označením EM 400.001, a to do samostatného oddílu 1. třídy s čalouněnými sedadly. Jízda po „křižíkově trati“ z Tábora do Bechyně byla skutečným zážitkem, ještě s jeho elektrickým motorovým vozem. V dopravně Sudoměřice u Bechyně jsme se křižovali s Bobinkou, tedy lokomotivou E 422.0003 a 2 přípojnými vozy.

Po výstupu z Elinky v Bechyni jsme se potkali s dalším účastníkem akce, emeritním strojvedoucím z České Lípy Jirkou Dolejšem. A tak jsme byli celkem tři. A program začal prakticky hned po výstupu a to neplánovaný, neboť v tento den na nádraží v Bechyni probíhalo slavnostní zahájení letní sezóny na Bechyňce, spojené s proslovy zástupců ČD, města Bechyně, Jihočeského kraje i samotného Františka Křižíka, tedy pochopitelně jeho kostyméra. Dalším bodem bylo slavnostní otevření nově zrekonstruované remízy na konci tratě, kde byl zajištěn raut s prohlídkou modelového kolejiště. Po ochutnání všech možných dobrot a okouknutí remízy, jsme byli již připraveni na plánovaný program dnešní akce. Naše kroky následně vedly k místní židovské synagoze, kde je umístěno Muzeum turistiky, spravované Klubem českých turistů. Připomněli jsme si tak, že i KŽC je odborem KČT. Dále jsme vyšplhali na vyhlídkovou věž kostela sv. Matěje, kde se nám naskytl úchvatný pohled na město a také jsme shlédli expozici v malé místnosti věžného, který zde choval i kozu. Pravda, to už jsme se opět odchýlili od plánovaného programu, ale rozhodli jsme se strávit dnešek v Bechyni a okolí. A tak jsme se vydali přes náměstí po schodech dolů, okolo domku Jana Kačera, k řece Lužnici a přes místní část Zářečí po žluté značce do zajímavého úzkého údolí Židova strouha, kde protéká stejnojmenný potok, který jsem v parném dni, využil ke svlažení. Dále jsme pokračovali po silnici zpět do Bechyně. Co by to bylo za výlet, který by nebyl zakončen někde v dobré hospůdce. Tu jsme využili u řeky Lužnice v penzionu Pod skalou, který se nachází v Bechyni pod zámkem.

Jirka Dolejš musel před 16. hodinou utíkat na vlak domů, neboť do České Lípy je to, tak říkajíc, flák cesty a my jsme se rozhodli ještě pokračovat v plánovaném programu dnešní akce a to sice procházku po vyhlídkovém okruhu nad Lužnicí. Mohli jsme si to časově dovolit, neboť jsme v Bechyni měli zajištěno ubytování. A tak jsme zase vyrazili po mostě na druhý břeh a po zelené značce šli přes vyhlídku Gutha-Jarkovského, Pasovského vyhlídka až k Náprstkově vyhlídce, odkud je skutečně pěkný výhled na unikátní železobetonový „Duhový most“ z let 1926 – 1928, který překlenuje Lužnici u města Bechyně a po kterém vedou koleje i silnice (pro neznalé). No a co by to bylo za akci, abychom nenavštívili i nějakou „zrušenku.“ Tou byla bývalá trať na staré nádraží Bechyně. Staniční budova stále stojí, ale po kolejích již nezbyla ani památka, jen nakládací rampa.

Akci jsme zakončili kolem 17. hodiny u nádraží v Bechyni a dále pokračovali v programu nadcházející dovolené.

Zapsal: Ing. Lukáš Verner