Železniční doprava

Na Podlipansku uvidíte nádherné scenérie

20.7.2011 Kouřim

Romantika tratí v okolí památné obce Lipany na Kouřimsku je skvostně umocněna prorostlými kolejemi a dřevěnými sloupy podél nich – zbytky po bývalém drážním vedení. Dá se říci, že správce českých železnic zanedbaností lokálních tratí nechtěně přispívá k romantice nostalgických jízd, aniž by to představovalo zvýšené finanční nároky pro jejich provozovatele. Přijeďte se kteroukoliv neděli podívat do neprávem opomíjené části východních středních Čech, abyste se nadýchali poklidné letní atmosféry spolu s předoucími motoráčky tak, jako to kdysi bývalo.

Co by byl krásný historický motorák, kdyby místo plutí po „zarostlém chodníčku“ s pražci, ztrácejícími se v horizontu květů suchomilných bylin, byl zasazen pod trolej do scenérie dálkově ovládaných signalizací a vyhlazených kolejových svršků typu UIC60? Jak dlouho si ještě budeme moci užívat ocelové nitky, klikatě se linoucí mezi remízky, políčky a vesničkami s kokrhajícími kohouty a štěbetajícími vlašťovkami? Česká železnice se nám obléká do „protihlukových“ stěn pomalovaných sprejery a začíná tvořit všudypřítomné hermetické hradby jakýchsi novodobých berlínských zdi. Nikdo je nechce, protože oddělují lidi od lidí, zvířata od zvířat, přírodu od přírody. Přesto se dál rozrůstají. Degradují vzhled české krajiny. Ničí malebnost celé naší vlasti, kterou nám mohl kdekdo závidět. K čemu nám tady ty zdi vlastně jsou? Asi jenom k radosti ziskuchtivých stavařů. Pak už jen ke smutku státních pokladních a ke vzteku naprosté většiny lidí…

Čemu jinému by sloužily ty sterilně sevřené tunely, doprovázené předimenzovanými betonovými prefabrikáty všeho druhu s houští nesmyslných ocelových a skleněných konstrukcí různých nástrah a „znepříjemňovadel života“ pro cestující a chodce? Například nedávno se ukázalo, že protihlukové stěny jsou dokonce životu nebezpečné v případě nehod a případných požárů. I tohle nikoho nezajímá, norma je prostě svatá a platí za jakoukoliv cenu. Ani ohrožení lidských životů jí nezajímá. Stěny zvyšují hlučnost uvnitř vlaků. Hygienická norma zabývající se vlivem hluku na člověka se ani v tomto případě tak „daleko“ ještě nedostala. Další otázka: Proč musí babička, která chodí jen pomalu, protože chůze jí způsobuje bolest, nastupovat na vlak, stojící na prvé koleji, krůček před ní, až po stopadesátimetrové turistice, nesmyslnou oklikou podchodem nahoru a dolů? Vlak mezitím ujel, protože ona toho už tolik neujde a „náhodou“ nefungoval výtah… Koho tohle zajímá? Kdyby mohla nastoupit normálně zepředu, byla by opravdu vděčná. Quo vadis železnice? Na Podlipansku uvidíte, že i dnes existuje původní, normativními fundamentalisty, horlivými stavaři a betonářskou lobby nezprzněná železniční „pohádka“ - jako ze starých časů, kdy se ještě běžně užíval zdravý rozum.